Opět jsem se odhodlal napsat po delším čase něco k aktuálnímu dění na deathmetalové scéně. Římská škola se ozvala s opravdu povedenou deskou. Vedle Hour Of Penance mohu směle považovat desku Oracles od Fleshgod Apocalypse za jednu z nejpovedenějších, co jsem v daném ranku slyšel. A vedle Ulcerate ji považuji za zatím nejpovedenější deathmetalový artikl, který jsem slyšel tento rok.

Oracles je deska, která má po celou dobu tah na bránu, a jak jsem příznivec nechutných akordů a pazvuků (od Immolation po Gorguts přes tam a tam), tak mne Paoliho melodická tvorba chytla a vlastně mohu říct, že asi nejvíce z melodických počinů od dob Gorgasm Bleeding Profusely. Toto srovnání prosím berte s rezervou, neboť FA jdou na muziku skutečně po svém, ale na mysl spíš vyvstává energická natlakovanost nahrávky, která může zmíněné Gorgasm připomenout.

Velký rozbor ode mne neočekávejte, jen Vám řeknu, že desku nabouchal bubenický talent Mauro Mercurio (Hour Of Penance, Eyeconoclast, Hideous Divinity). Kytarovou práci považuji v rámci možností za rozmanitou, ačkoli se jedná o death metal jak řemen, nechybí melodie, které jsou ovlivněné klasickou hudbou (nic světoborného nečekejte, nicméně to nakonec funguje dobře), arpegia, zasekávané riffy. V podstatě mohu prohlásit, že nejpodstatnější na Oracles je ta věc, že se nebojí přes sympatickou ortodoxnost občas muziku zpestřit, což činí kapelu zajímavou a částečně originální. Ohledně práce bubenické není třeba mnoho dodávat, páč pokud znáte HOP, tak víte, že se v případě Maura jedná o hodně talentovaného drummera a mezi mladíky ho řadím někam do ligy s panem Jamie Saint Meratem z Ulcerate. Co se vokální stránky týče, jedná se o obdobně zběsilou práci jako v HOP, kde Francesco vymyslel linky chytlavě a přesvědčivě, takže po celou desku vokál nenudí.

Zajímavou stránkou jsou i texty Fleshgod Apocalypse, kde ponechám výklad na Vás, přeci jen je vhodné, aby se lidi už vrátili trošku ke kořenům a aby v té šílené stahovací mánii dostali zpět k deskám vztah. Každopádně deska s příjemným pohledem a názorem. Největší devízou FA je přesvědčivost a komplexnost tvorby. Nemohu si pomoci, ale to se prostě počítá!

PS: Rád bych zmínil hudební talent Francesca Paoliho, kdy na můj dotaz, jak se mohl pro živé vystupování FA zvládnout naučit materiál na bicí, odpověděl: „Desku nahrál Mauro, ale bubeník, který hrál s FA, kapelu opustil, nechtěl jsem kapelu nechat padnout. Hraju tedy na bicí. Víš, nepovažuji se za bubeníka, 

zpěváka nebo kytaristu, jsem muzikant.“ Jedním dechem dodám, že mne při živém vystoupení vcelku přesvědčil, i když jsem měl trošku pocit, že mu ten trigger snad bere údery dvakrát, ale nechci kecat blbosti. Každopádně Francescovi fandím a myslím, že je třeba více takových muzikantských talentů.