Fleshless, kapitola sama pro sebe! Jsou lidi, kteří je milují a považují za to nejlepší, co se v Česku najde (což asi nemůže být bráno až tak vážně) a jsou lidi, kteří je nenávidí a tvrdí, že to je ten největší odpad (což také nemůže být bráno až tak vážně). Pak jsou lidé, kterým jsou Fleshless, stejně jako celá deathová scéna, úplně u prdele, no a konečně jsou taky lidé, kteří Fleshless nikterak neuctívají, ale zároveň s nimi počítají a respektují je. A sem bych se zařadil i já. To Kill for Skin mě v tom jen utvrzuje.

Fleshless touto deskou mnoho lidí nadchnou, nahráli asi nejzdařilejší počin své bohaté kariéry, ale mě na prdel neposadili. První pecka, Contract of Blood, mě celkem uzemnila, je nakopnutá jak blázen a na konzíku to musí být vítr. Hned první poznatek – perfektní zvuk, druhý poznatek – Vláďa se nechtěl neustále motat na místě a začíná pracovat s hlasem i v takových polohách, na které u něj nejsme až tak zvyklí, což je supr a alespoň trochu se tím deska odpoutává od vokální stereotypnosti. Třetí poznatek – v sypačkách mi moc Fleshlessáci nesedí. A pak už nepřišel žádný poznatek, ale docela upřímné zděšení… Měl jsem pocit, že poslouchám novou desku Fleshless, ale za nějaké pasáže by se nemusela stydět lecjaká „heavymetalová zábavovka“. Na druhou stranu jsem si říkal, co na tom, že se snaží do brutal deathu narvat spoustu melodií? Pak mi došlo, že problém nebude v tom, že by v brutal deathu měly být melodie, ale spíš v tom, jaké a jakým způsobem se do hudby zakomponují.

K srovnání jsem si vypůjčil kanadské Neuraxis – jejich novinka (Trilateral Progression) je nabitá chytlavými melodiemi až po okraj, ale z nějaké podbízivosti, vyměklosti nebo nesourodosti je těžko někdo obviní. A to z jednoho prostého důvodu, přestože jsem opravdu čučel, kolik melodií, někdy opravdu hodně chytlavých, se na desku dokázalo narvat, pořád je to brutal death jak řemen. Žádná vyměklost, žádná heavíkárna, prostě ty melodie zakomponovali do brutal deathu. Což si myslím, že se u Fleshless až tak nepovedlo, chvíli se hobluje á la Dying Fetus a pak se zvolní, uklidní, kytárka najede na „heavíkové riffy“ a je po Fetusech, je po brutalitě...jo ona zase za chvíli nastoupí, ale to je právě to, to vytrhávaní z celkového děje. S trochou nadsázky řečeno to na mě opravdu chvílemi působí, jako by si Harlej řekl, že si najdou někoho, kdo umí kvičet a budou hrát brutal death, ale zároveň se pořád nemohli zbavit svých „zábavových“ zlozvyků :) Je to přehnaně řečeno a chci tím dát hlavně najevo, že na desce mě nejvíc rozčilují „laciné“ kytarové melodie, které dělají z Fleshless jakýsi „zábavový death metal“. Ještě k těm Neuraxis, nechtěl bych, aby tady došlo k nějaké mystifikaci a někdo si spojoval novou desku Fleshless právě s tvorbou těchto Kanaďanů. Co se hudebního obsahu týče, tak tyto dvě kapely vůbec nesrovnávám, šlo mi spíš o přístup ke tvoření a komponování melodických kytarových partů.

To Kill for Skin je deska, která nabízí dost dobrých momentů a oproti starší tvorbě fakt povedených, na druhou stranu jsou tu věci, které mi nesedí, a to již ta zmíněná melodika kytar (i když i tady najdu motivy, které se mi líbí, ale bohužel jsou v menšině). Možná budu vypadat jako ortodoxák, který zastává názor, že v takovéto muzice nemají melodie co dělat a pokud to není od první sekundy do poslední megabrutální, je to špatně. Ale tak to není, jsem otevřený skoro všemu a „prolévání“ žánrů mi fakt problém nedělá, nicméně To Kill for Skin mi, co se tohoto týče, nesedí.

Asi celá recenze vyznívá dost negativně, což není můj cíl. To, že jsem věnoval jeden velký odstavec jen tomu, co se mi nelíbí, neznamená, že by se nenašly dobré momenty. Spíš jsem se chtěl tomu, co mi vadí, věnovat trošku víc do hloubky a snažit se to trošku rozebrat. Jinak deska nabízí, pro fans Fleshless, materiál, který je rozhodně nezklame a i já jakožto ne přílišný obdivovatel starší tvorby, musím uznat, že To Kill for Skin je asi opravdu nejzdařilejší zásek v jejich diskografii. Nabízí jisté posunutí v kariéře Fleshless (i když to, že posloucháte právě je, poznáte ihned) a vydali se dvěmi cestami zároveň. V první řadě se nejvíc přiblížili takzvanému brutal death metalu a v některých momentech mají skutečně sílu, ovšem nabízí se tu i jiná cesta vývoje, kdy se vydali i na opačnou stranu, kde se snaží hodně zpřístupnit svou tvorbu (nejen death metalovým posluchačům), nabít ji melodiemi a dodat jí i takovou klasičtější metalovou tvář. Právě ten druhý směr mi příliš nevyhovuje a dle mého se tím Fleshless zbytečně shazují jen na post „české deathové hoblovačky“, na kterou si sice přijde spousta mániček vytřepat kebuli, ale fanouška extrémnějšího death metalu (kam se z části Fleshless snaží dostat) asi neuspokojí. Alespoň mě ne. Navíc si myslím, že velkou roli sehraje právě to, jaká sorta lidí si cd přivlastní, komu bude určeno. Osobně si myslím, že fanoušci brutality sáhnou po něčem jiném, opravdu (a pořád) brutálním a na druhou stranu fanoušci melodického detíku budou hledat své favority také jinde. Ideální tato deska je asi pro posluchače, kteří teprve do krás extrémního metalu pronikají. Těm, kdyby se pustilo rovnou nějaké peklo, tak se možná vylekají, takto je to docela přijatelná cesta, jak do brutální muziky nakouknout. .:. 6.5/10