Z FUCK THE FACTS sálala suverenita vždycky. Od okamžiku, kdy jsem si je prvně nacpal do uší, cítil jsem ji v hlavě a věděl jsem, že je to jeden z jejich hlavních rysů. Nebyla schovaná někde vespod, ale dávala o sobě pořádně vědět – kousala a tahala za vlasy víc než hladový štěně. To Kanaďany odlišovalo od všeho kolem, protože znít trochu jinak, s tím není žádná sranda. Později

sestavu korunovala Mel a rány, který na mě kladivo Disgorge Mexico z roku 2008 zanechalo, s klidem nahmatám ještě dnes. Byl by v tom ale čert, kdyby se nic nezměnilo, protože tahle bobří skvadra rozhodně nemá ve zvyku nechávat kámen na kameni. Teď už ale dva roky utekly a rozjímat nad minulostí? Tu už zavál prach.
Uřvaná Mel si pro letošek nasypala do vody asi něco silnějšího. Materiál vydaný

na 500 kusech sedmipalce nejenom že kouše a tahá za vlasy jako odrostlý štěně s pěti členy svýho gangu, rozhodně ale nepatří do kategorie normálních, protože čemu říká kapela normální, tomu by člověk ani se slovníkem na kloub nepřišel; bizarní rytmické stopky, doslova a do písmene úchylná melodika s notnou dávkou lyrického sarkasmu a opět ta uřvaná ženská. Dvojka Loss Upon Loss má perfektní rozjezd a po předešlém nepojmenovaném hybridu je to nejbláznivější střílečka, která paradoxně končí hezky melodicky – podobný pocity jsem měl už i v případě tehdy debutujících HERO DESTROYED a PIG DESTROYER z dob Terrifyer. Zato trojka, to je něco pro matematický machry; na matematice si ujíždím, ale tohle aby šifrovala Enigma. Zbylou dvojici nabrala kapela z jejich druhého alba a ze splitka se SERGENT SLAUGHTER a hezky po svém znovu nahrála; nový kabátek skladbám rozhodně sluší mnohem víc, ale ty původní pocity, ty už jsou pryč. A podobně je tomu i u prvních čtyř věcí; svoje kouzlo samozřejmě mají, ale aby mi to omlátilo pokoj o hlavu jako dřívější vydání, tak intenzivní střelba to už není.

Svoje na tom zanechala možná i četnost produkce, s níž kapela rok co rok neúnavně předhazuje řadu oficiálních i neoficiálních vydání, který mi přijdou monotónně seřazený jako nic neříkající xichty lidí, co jsem dnes potkal cestou na vlakový nádraží. Neříkám, že to nemá to svý specifický, jen mě to už tolik nebaví.