Švédská bruska Gadget od svého druhého a přelomového kotouče The Funeral March podezřele dlouho mlčela. Ticho po pěšině, nějaký ten koncert, ale jinak nic vážnějšího. Sama kapela na svém blogu v minulosti několikrát potvrdila, že si dává pauzy; někdy si kvartet zahraje (viz třeba BA 09 a řada jiných koncertů nejen na českém území), ale celkově se nedá říci, že by chlapci s novými skladbami nějak tlačili na pilu. Na začátku letošního roku o sobě konečně dávají vědět. V rámci zátahu na třetí dlouhohrající rychlopalebnou kolekci svižných jízd zcela v jejich pojetí letos na jaře vyplivli split CD/LP s americkými veterány Phobia.

Sedm nových písniček Gadget berme jako předkrm před plnotučnou krmí, na níž se momentálně pracuje. Kdo již dříve slyšel The Funeral March, ten švédský kvartet zcela jistě opět bez problémů pozná. Změny v projevu jsou tentokrát kosmetičtějšího než zásadního charakteru (jako to bylo mezi debutem Remote a zmiňovanou majestátní dvojkou). To však neznamená, že by Gadget stáli na místě. Zvukově se jedná o klasický skandinávský booster, vlastně taková „espézetka“, podle níž bezpečně poznáte, kam na mapě Evropy zapíchnout ukazováček. Chlapci to však s přílišným chrastěním řetězem nepřehánějí a chladnokrevně vědí, kde míru distorze zastavit. Výsledek zní, asi jako když vám po bytě někdo běhá s motorovou pilou a navrch vám prošťourává komín – ostře a začouzeně. Posun lze taky dobře slyšet v tempech; čtveřice si víc než jindy potrpí na správné načasování a písně v důsledku nezní tak zběsile jako dříve. Což ovšem ani omylem neznamená, že by kluci přestali sypat. Střední a pomalejší tempa jen dostávají prostor přiměřený těm rychlým a možná i proto vylézá více na povrch oldschoolový drnčivý death metal „made in Sweden“. Valivostí některých pasáží (třeba uprostřed Leaders of the (Rat) Pack) dávají vzpomenout na Martyrdöd, následující minutová blast-šílenost You are Lost však připomene, kdo před čtyřmi roky stvořil jízdu The Funeral March. Nedejme se zmýlit, Gadget míří na solar promyšleněji, na některých místech do posluchače nasypou svůj apokalyptický grind, jinde zpomalí a těžkými kily masivně políčkují jako Morbid Angel, jinde zase zběsile crustují jako svého času Nasum. Výsledkem je 13 a půl minuty, jež svou pestrostí slibují, že třetí řadovka bude opět zážitek. .:. 8/10

Phobia to bere trochu za jiný grindový konec. Matadorům z Kalifornie, kteří svou káru díky duu Mclachlan-Burda tlačí víc let, než je věk mnohých čtenářů MJC, však ani po dvou dekádách nedochází dech. Ve vydávání épeček a splitek jsou jako doma (mimochodem, letos vydali živák, dva splity a jedno EP), nasázet na druhou část koprodukce s Gadget devět věcí pro ně nemůže být problém. Phobia možná nezní tak svojsky jako jejich švédští bratři v triku, ale živí je neoddiskutovatelná věrnost oldschoolovějšímu pojetí grindu, který živě strhává svou smrtící intenzitou (viz moje vlastní zkušenost třeba z Fuck the Commerce 2002). Krutý „sešívačkový“ tlak, nasraná HC/punková tempa, do toho všeho huhlající Mclachlan a i po těch letech neustávající textová levicová nesmiřitelnost. V první řadě výplach a v druhé námrd. Chalani ale umějí s elegancí vypiplat v bleskurychlých skladbách rytmické detaily jako například v úvodním riffu Place of Hell nebo si vypomůžou v pomalé pasáži Own Worst Enemy druhou kytarovou linkou. Zvířecí, přesto inteligentní. Americko-skandinávská spolupráce dopadla na jedničku. .:. 7.5/10