Vychytaná věcička, udělátko. Docela netradiční název pro grindcorovou kapelu, co říkáte? A navíc, švédští Gadget svojí káru táhnou bezmála 20 let. Tahle kapela je tak trochu zastrčená, ve stínu jiných žánrově spřízněných jmen. Přitom jde o jednu z prvních skupin, která se upsala Relapse Records. Na druhou stranu, kvartet nepatří zrovna k nejagilnějším, za dvě dekády existence vydat 3 desky není žádná sláva. Přístup kapely je prostě jiný – než vydávat tuny splitek a EP, raději ze sebe delší čas tlačí něco, za čím si pak bude stoprocentně stát.

A to je jeden z důvodů, proč se na následovníka The Funeral March čekalo 10 let. Ještě pár let po jeho vydání byla tahle úderka docela aktivní, ale po minialbu s Phobií se po ní slehla zem. Bubeník William, do té doby hlavní skladatel, totiž pustil kytaru z ruky a jal se věnovat pouze svému sypání. Chvíli tak trvalo, než zbylé strunné duo Fredrik a Rikard začalo tvořit nové skladby. Jenže skládání se protáhlo i kvůli tomu, že Rikard se od zbytku kapely odstěhoval 200 kilometrů daleko. Když k tomu připočtete fakt, že hoši to taky mají na háku, těch deset let začíná dávat smysl. Gadget samotní navíc nebyli spokojení se zvukem svých předešlých počinů (i proto ten remaster The Funeral March) a nad pilováním produkce novinky strávili rok a půl. Spatřila světlo světa 11. března. Heuréka!

První věc, která při poslechu The Great Destroyer praští přes uši, je zvuk. Konkrétní, ostrý, jasný, čitelný. Změna. Nečekejte ale naleštěnost esesáckých holínek. Pakliže automaticky spojujete skandinávský grindcore se špínou a noisovou očistou, asi budete reptat. Pro ty, které už nebaví se sluchátky marně šponovat uši, co že to ten kytarista vlastně hraje, ale bude The Great Destroyer balzám. Švéďáci se snažili udobřit oba posluchačské tábory – všechno je slyšet, dokonce i zvoníci basa, ale William a spol. navrch přihodili nánosy bahna.

Hudebně? The Funeral March byl svého času zjevení. Důkaz, že i po Nasum tu někdo dokáže udělat progres s tak tradičním žánrem, jako je grindcore. Gadget po odchodu Mieczka sice převzali jeho koncept, ale přimíchali do něj hodně síry, zatáhli závěsy, zavřeli okenice, přidali špetku Morbid Angel, místy doomových temp a bylo vymalováno. The Great Destroyer taková rána mezi oči není. Je to logické, kvartet našel svůj rukopis a toho se drží.

Rozdíly se ale najdou. Letošní zářez je oproti svému předchůdci přímočařejší a jsou tu místa, kdy se také víc tlačí na pilu. Ten tlak! Prvních pět skladeb je učebnicová severská palba, s tlučmistrem Williamem tysonovská rána na solar. Stejně jako minule přichází vždy po třetině hrací plochy zvolnění – slyšte Dedication a In the Name of Suffering. Na novince je ale kromě Morbidem načichlého nasypaného tlaku a hardcorových pasáží ke slyšení i víc crustových pasáží, které nabízejí třeba tací Martyrdöd (Collapse). A ano, Gadget jsou ze Švédska, kolébky drnčivě chrastícího zvuku. Legendárními Dismember se inspirovali na Shift i Nasum, na The Great Destroyer zaslechneme jejich odkaz třeba v titulní věci. A závěr? Deska končí netypicky. Postupně vrstvenou post-metalovou gradací, jakou nedávno předvedli Teethgrinder. Že by inspirace?

I když se to zprvu mohlo zdát, The Great Destroyer rozhodně není zklamání. Důstojné pokračování fenomenálního předchůdce. Starší, s lepším zvukem a jistým projevem. Album je možná na deset let čekání dost krátké, ale lepší než kdyby bylo vycpávané vatou. Kapela slibuje, že další dekádu na příští desku potřebovat nebude. Už prý maká na nových věcech. Tak uvidíme!
 
PS: Skandinávský grindcore byl svého času pojem. Teď trochu skomírá – pryč jsou Nasum, Sayyadina, Regurgitate, nebo Retaliation. Rikard ale tvrdí, že to u nich stále žije. Zkuste některé z jím doporučovaných kapel: Modorra, Livet som Insats, Infanticide, Infraction a Resonance Cascade!