The Talkies začíná zhruba tam, kde předchozí počiny Girl Band skončily. Otvírák Going Norway zní jako kdyby odtažitou noise kytarovku norskýho střihu (na mysl přichází třeba Noxagt nebo Staer) hráli vyžilí rockeři za zenitem, který pořád maj chytlavý motivy v ruce, ale už se do nich zhusta vkrádá deprese a lhostejnost. Největší hitovka na albu, a zároveň jediná věc, která doslovně navazuje na minulost.

Hned z následující Shoulderblades je totiž jasný, že se hudební vkus Girl Band výrazně posunul k elektronice. To není až takový překvapení, přece jen kluci už měli dříve na svědomí výtečnou předělávku techno matadora Blawan, ale tentokrát je vliv přiznanej naplno. Bicí tepou v pomalejch tanečních rytmech, kytary a basa dohromady zněj spíš jak industriální samply, a hranice mezi noise rockem a zatěžkaným, pomalým technem se stírá. Tahle širší zvuková paleta kapele jednoznačně prospívá.

The Talkies je náladová deska, která dobře ví, jak s jednotlivými náladami pracovat a vykreslit i jejich nejjemnější odstíny. Je to v nejlepším slova smyslu divná deska a jedno z největších překvapení loňskýho roku.