Ministerstvo kultury varuje: poslech této nahrávky zanechává na jedinci dlouhodobé následky, které vedou k porušení nervové soustavy.

Pamatuji si na okamžik, kdy jsem poprvé spatřil obal desky Masticate to Dominate. Doslova mne zatrnulo v zádech při pohledu na brutální obrázek, který upoutal mou pozornost; muž na vrcholu orgasmu ejakulující místo spermatu hromadu cirkulující krve. Stejně brutální záležitost jako samotní autoři - američtí Gorgasm zkrátka razí brutální cestu death metalem. První zkušenost s kapelou a hned zanechala takto krvavou stopu, protože pocit, který jsem při poslechu zažíval, bych přirovnal k výbuchu jednoho z reaktorů v japonské Fukušimě. Potom ovšem nastalo dlouhé období, při němž kapela přestala být aktivní a nepočítáme-li promo nahrávku z roku 2006, na novou studiovku se muselo čekat dlouhých osm let.

Na letošní desce Orgy of Murder nastalo pár změn - nejmarkantnější je nová sestava a změna labelu (kluci prchli od Unique Leader k Brutal Bands). A kdo by čekal jakékoliv změny nebo experimentování, šeredně by se zmýlil. Jede se pořád tentýž brutální death s nádechem (rozuměj s pořádným odérem) gore. Ale kdo by  po této kapele chtěl bourání stylových hranic? Zde se sází na jistotu. Za dobu své existence kapela nasbírala hromadu zkušeností, což se samozřejmě nějak muselo odrazit i na celkovém vyznění desky. Problémem toho všeho je skutečnost, že podobných kapel se pohybuje na hudební scéně přehršel. Osobně si však myslím, že právě Gorgasm něčím vybočují z řady a mají něco, podle čeho je okamžitě rozeznáte mezi desítkami ostatních, ačkoli je novinka jízda od začátku do konce, která se s šílenou rychlostí bicí artilerie místy láme do slamujího ledoborce prorážejícího zamrzlé kry.

Po krátkém intru se z reproduktorů vyvalí mohutný kolos Bloodlust, který do kolem hned srazí veškeré posluchačstvo. Doslova na cucky Vás roztrhá i lehce perverzně začínající mučírna Axe to Mouth a důkazem, že Gorgasm umí kvalitní slam, budiž pětka Decapitation Sodomy, jejíž začátek rozhoupe tepovou frekvenci na nejvyšší otáčky. Dalším dobrý příkladem budiž i šestá Exhibit of Repugnance, jenž ukazuje, jakou sílu má kapela právě v těchto devastujících pasážích. Při detailnějších posleších pak na povrch nahrávky krásně vylézá basa, která nejen zvukově dokonává celou sypací apokalypsu, kde největší prostor samozřejmě dostávají vypalovačky, jenž se jen lehce přehupují přes dvouminutovou stopáž.

Kapela nezůstala svým fanouškům nic dlužna a dle očekávání nahrála kvalitní nahrávku, která je i na nabité americké BDM scéně rozhodně nadprůměrná. Čekání se vyplatilo.