Už dlouho se mi nestalo, že bych se s deskou sžil a poslouchal jí každou možnou chvíli. Doma, cestou autobusem, ráno do práce a z práce, prostě pořád. Ke Gride jsem měl stejnou cestu jako k Lahar. První setkání proběhlo na letošním Fluff festu, kde odehráli skvělý, svižný set za parného odpoledne. Říkám si, jak 8

to kluci vesele smaží a zároveň tak trochu opatrně, přece jen ze zkušenosti, konstatuji, další česká undergroundovka, která bude z desky znít jako 15 let staré první zkoušky punkáčů z Horní Dolní a s koupí cd nakonec váhám. Už v tu chvíli bych zasloužil ránu…
Nová deska kluků z jihu si mě přece jen našla, když dorazila do redakce. Využívám nepřítomnosti crustuchtivých kolegů a čile ji zabavuji. Vlastně už cestou z letošního Brutalu (den1 -:- den2 -:- den3), kdy jsem jí ukořistil od šéfa, se s ní mazlím. V dnešní době plastové modernity oceňuji jakoukoliv změnu, proto s velkým potěšením vítám provedení cd. Pryč s plastovou neohrabaností, krásný, rozbalovací obal z tvrdého papíru ukrývá cd s přihrádkou na booklet. Musím říct, že booklet je znamenitý a udělal na mě dojem, málokdy se setkáš, že by texty byly jak v českém tak i anglickém jazyce. Pro kapelu jako Gride je to ale nutnost, ta se přece jen na rozdíl od Kabatů za hranice podívá častěji. Texty samy o sobě jsou skvěle propracované, žádná naivní, dětinská nasranost a kopání kolem sebe, ale rozumně podaný odpor proti všemu, co koliduje zdravému rozumu, nebo stojí za to zmínit, aby člověk nepropadl masivní, prostoduché konzumaci hovadin všeho druhu, které dnešní společnost nabízí.

„Dávno ztratil jsem veškerou svou víru; všechny ty kecy o dobrém, lepším lidstvu;
zbylo jen válečných bubnů dunění; křídla havraní vzdorují ve větru.“
Stejně tak zbytečně nepropadej monotónnosti: „Z práce přišel pozdě; uvařil kafe, rohlík namazal máslem; přečetl noviny; večerní pohoda v houpacím křesle; první bomby spadly v sedm; začala třetí světová.“
Zároveň obdivuji skvěle podané dvojsmysly: „stíny domů svlékly svůj chlad; marno hledat, kam se skrýt; asfalt chytá tě za kroky; tlamy kanálů chtějí pít; ulicí pomalu se valí; propocený líný den; únavou pohyby bolí; vítr usnul za rohem; u stolů s pivem je ticho; vzdálený hluk tramvají; pes o podlahu chladí břicho; záclony se nehýbají; - čekáme na déšť”... posezení v parném dni u pivka mi bude od teď připomínat tuto píseň a zároveň ten déšť může značit cokoliv. Texty jsou plné slovních hříček nebo metafor a opravdu nutí člověka se zamyslet.
Pestrost textů doplňuje samozřejmě porce extrémní muziky. Na pomezí hc/grindu (výstižná je tentokráte kolonka “extreme hc” s kterou se kapela prezentuje) se

pohybuje všech 15 písní. Žasnu nad precizní zběsilostí bubeníka Čerta a v údivu mě nechávají i samotné kytary. Gride bývají připodobňováni k samotným Dillingerům a mnohdy tomu musím dát za pravdu. Například druhá skladba Kolik višní, tolik třešní a její sekací úvod je naprosto neúprosný, zbytek této 36 vteřinové skladby tě semele v prachu a tebe to bude nutit pustit to minimálně 3x dokola. Jen 36 vteřin, nic víc, nic míň, a tak to má být. Oproti živému vystoupení, kde mnohdy rozhoduje zvuk v lokálu, je zpěv Inyho na desce hodně znatelný. Celkově to do sebe skvěle zapadá, krásná, nabroušená skládačka o 22 minutách si mě naprosto získala. Takhle má zapůsobit první setkání s kapelou (cd).
Novou placku seženeš v každém rozumném distru za příjemných 250 kačen, stejně tak i předchozí antologii čítající cca 55 písní. Samozřejmě si jí můžeš objednat i u www.insanesociety.net, kterým patří „díky“ za poskytnutí proma. Nutno dodat, že vynil byl k dostání v pátek/sobotu na Play Fast or Don´t festu, kde GRIDE samozřejmě účinkovali.

„v ledu odrážel se třpyt měsíce, když nejistota zprůhledněla,
z meče setřel kapky krve, někde mezi dobrem a zlem,
pak dokončil čajový obřad.” .:. 9/10