Oooooo jaro, jak pozoruhodné roční období. Nejenže zapudí podzimně-zimní chmury, které se tu a tam přikoření poslechem řádně melancholicko-pohřebních melodií, taktéž nechá zrodit skrze první jarní paprsky novou sílu do života. Oooooo, mocné to jaro. Není nadto nechat se unést slunečním optimismem, odhodit dusící izolaci (rozumějte zimní oblečení), a jen tak v kraťáskách vyrazit zkoumat okolí (krátkost sukní, stav silnic, stav zahrádek u hospůdek – dle vkusu). A aby ta procházka nebyla až tak “tichá“, je příjemné tento “statický“ stav narušit nějakým tím “kraválem“ z přenosných D/A převodníků. A mám dojem, že společnost německých Heaven Shall Burn vám znovuobjevenou energii ubírat nebude, ba naopak, bude ji přiživovat a přihazovat minimálně po půltuctech.
Intro otvírající desku Antigona by mohlo vrhnout podezření, že to až tak správný výběr nebyl. Nu ju, smyčcově-klavírní úvod neurazí, ale taky nijak nepřekvapí. Celkově mám dojem, že jak úvodní Echoes, tak další symfonická outra – Risindi Von a Deyjandi Von (jedno je neobvykle uprostřed desky) hrají roli outsiderů. Nějak jsem jim na chuť nepřišel a dycinky se mi do podvědomí vkrádal pocit, že něco podobného jsem slyšel mnohokráte. Avšak, jakmile zahřmí následující The Weapon They Fear (je ji možno stáhnout na webových stránkách kapely v podobě mp3) není nad volbou společnosti dalších pochyb. Dalo by se říci, že tato skladba dosti charakterizuje “produkt“, který pětice Němců stvořila. Fůze HC a melodického deathu (dujícího od severu) dává jistotu v podobě agresivně nasraného (pardon, ale opravdu to jinak charakterizovat nejde) řevu – juju, moc se mi líbí, a fofrující rytmiky – spíše se nese v rychlejším středo tempu, avšak výlety do krajin zpomalení, či zrychlení nejsou neobvyklé. Juju, bicí mě na téhle desce hodně baví, ani sám nevím proč. Snad, že mi přijdou po zpěvu nejnápaditější a stmelující výsledný zvuk kapely. Páni kytaristi smaží to své, riffovačka střídá riffovačku, tu a tam to pročísnou melodičtějším partem (v šesté Numbing the Pain snad až moc heavy :-)). V konečném výsledku lze říci, že hrají už slyšené, ale hrají to dobře, a v daném stylu to není na škodu. Basa až tak na povrch nevyvěrá, spíše příjemně probublává (pomalejší pasáže) nebo duní tak jak má. Určité oživení je použití kláves, které dostávají prostor v už jmenovaných The Weapon They Fear, Numbing the Pain.
Taktéž se o pestrost stará obměňující se zpěv, tento jev se nejvíce vyskytl v To Harvest the Storm a The Dream is Dead - kde se nejenže řve, ale i melodicky zpívá, Bleeding to Death – počáteční prolínání řevu, šepotu a klidnějšího hlasu je fantastické. Závěrečná The Dream is Dead se ozve elektronickým začátkem a ke konci dává na zřetel, že to je asi nejemotivnější věc desky – čupr rozloučení.
Nezdá se, že by bylo Antigone od H.S.B. nějakým objevným či revolučním albem, ale co kapele nelze upřít je nasazení a upřímnost, která je z desky cítit na míle daleko. Dost dobře odvedená práce.

Je-li libo uzřít kapelu v obrazovém formátu, je možno na této adrese stáhnout záznam živého vystoupení z Klubhaus Saalfeld v Německu. Ale je na upozorněnou, že v tragické kvalitě.

12 / 48:44