Dobré odpoledne a dobrou chuť pokud právě obědváte. Není to tak dlouho, co se v sekci novinek objevila zprávička o novém albu Norů Immortal. Protože se mi toto CD dostalo vzápětí do rukou bylo by hříchem je nerozpitvat, takže já bych se do toho s dovolením pustil. Hned první věc, která mne překvapila je celkem slušný zvuk, který je v blackmetalových končinách a obzvláště v Norsku spíše výjimkou. Hned od začátku se na vás vrhne příval riffů, které přiznejme si nejsou stoprocentně „černé“. Immortal dokonce budí dojem, že se shlédli v tom typickém „metálku“ který je tolik oblíbený u naších germánských sousedů (ta sólíčka jsou opravdu jako vystřižená z nějaké hevíkové dílny), ne že by celek zněl nezajímavě, ale blackmetalová dravost a agresivita šla podle mne jaksi k šípku. Jelikož ale nejsem hlava pomazaná, nemusíte mi vůbec věřit. A když už mluvíme o pomazaných hlavách, rád bych se zmínil o image této kapely, nejen, že oni na rozdíl ode mne jsou hlavy pomazané (to se musí opravdu vidět!!!), ale tentokráte to podle mne s tou image trošku přehnali. Viděli jste někdy u blackmetalistů, takové ty návleky na boty, plné ostrých hřebů? Tak teď chlapík jménem Horgh má na nohách cosi co připomíná spíš štíty (!!!), kromě toho má v rukou zbraň která musí nutně vážit desítky kilogramů! A Abbath, který svou bradkou věrně napodobil svého milovaného kozla má v rukou zbraň, která je neméně absurdní, jakýsi řemdih, který má na rukojeti cosi na způsob boxera s břitem. Nezdá se vám podobná zbraň nebezpečná spíše samotnému vlastníku??? No, ale jelikož by se mnou Immortal určitě souhlasili v tom, že image není nejdůležitější, pokusím se to nějak shrnout: Immortal asi patří k tomu lepšímu, co se dá na dnešní blackmetalové scéně sehnat, odmyslíme – li si komickou image a občasnou prostoduchost, můžeme říci, že nesmrtelní Norové natočili v rámci stylu celkem povedené CD.