Oaklandští Impaled nejsou na scéně žádnými nováčky. Letos oslavili 10 let existence albem The Last Gasp. V historii kapely již čtvrtým. Za sebou mají splitka s takovými hvězdami jakými jsou Cephalic Carnage, pódium sdíleli s Monstrosity, Incantation,

Anal Cunt, Deeds Of Flesh, Nile, Origin, Napalm Death…
A nová deska?? Už od obalu na Vás dýchne smrad pitevny. Chlapci si totiž libují v patologických tématech a nástrojích. Co na téhle nahrávce určitě potěší, jsou šlapající ostré rify odkazující ke starému dobrému thrash metalu. Energická hudba odsýpá a zbytečně se nemazlí. Žádná dlouhá intra, radši rifující nářez! Občas si deathující mašina zlehounka odplivne blackmetalový hlen (třeba i doaranžovaný klávesami). Pokud přemýšlíte, jak může fungovat melodická epika/gore/black/death dohromady, třeba The Visible Man je odpověď. Texty se hezky poválí ve střevech, mrtvolách, tekutinách, o kterých radši ani nechcete vědět, jak zapáchají. Deska sice trošinku zavání klišovitostí gore témat a nápady jako by jsme již někde předtím slyšeli. Kapela je však muzikantsky velmi vyzrálá a vyhraná, proto velmi dobře ví, kde zatlačit na pilu a kde naopak zahrát na měkčí strunu. Výsledek je velmi podařený. Po stránce zvuku zní deska opravdu výborně a skladby nepostrádají pořádný šmrnc pro živá vystoupení. Přesně to koření, které umí amíci skvěle namíchat tak, aby fungovalo. Vyhlazovačky střídají rifové pasáže, chvilkové (až) grindoviny a

naopak. Kytary opět nejedou unisono, dočkáme se tak i epických sól a melodicky vychytaných vyhrávek. Tam kde Haemorrhage ulítají do grindu, Impaled spíše zacpou hubu melodií s tragickým nádechem. O vokály se dělí více členů a na výsledku je to znát.
The Last Gasp je našlápnutá nahrávka. Po několikátém poslechu bohužel trošičku ztrácí na šmrncu. Síla desky je určitě v zařezávajícím rifování, našlápnutých šikovných konstrukcích skladeb a snaze kombinovat. Přes všechna "ale" (nedostatky) je tahle deska jistý nadprůměr!