Tři roky se tváří jako dlouhá doba. Ale jak písek v přesýpacích hodinách stárne a pomalu vzdává nedůstojný boj se všemi těmi velkými změnami (k lepšímu, samozřejmě) a poselstvími našich dnů, jde jim to čím dál míň přesvědčivě. Takže jako by poslední Insania vyšla minulé pondělí. A najednou pic. Bum a prásk. Bumprásk. Ona je tu už další. A teď pozor: ještě lepší!
Cover tentokrát vsadil na evolucí prověřenou vosí kombinaci a údernost motivu.

To ale stačilo, aby bylo řečeno vše. Zapomeňte též na dvě kartonové chlopně splácnuté k sobě, mezi které musíte desku doslova narvat - tohle je opravdu důstojný obal se hřbetem zvícím útlé sbírky milostných veršů. Dále a hlouběji již samozřejmý standard – originály textů, jejich anglické překlady a 180 gramů poctivého, tentokrát klasicky černého plastu. A šablona s titulním nápisem jako bonus, snad pro dlouhou chvíli?
A v tom plastu (stejně jako pověstné holi) nůž je skryt! Nůž, který zvláštně bodá-nebodá nejen skoro každou notou, ale s ještě ostřejší fazónou než dřív také skoro každým Polyho slovem. Zastřený odérem jakési těžko hmatatelné nejistoty mrzce osvětlené zapadlou pouliční lampou a tentokrát hůře stopovatelného humorného rámce, který i zdánlivě lehčí témata (Lajka se vrátila)Jsme ksindl a kdo je víc, jsme jedovatej smrad z vašich popelnic. Jsme špína, kterou živí vztek, jsme ostrá parta z tmavých uliček“. Ano, ta deska, i když částečně vypadá pouze jako zpověď Insanie, je celá o nás. O každém kousek.představuje v pozici zuhelnatělých růžků na přepečeném špekáčku. Jeden čistý průstřel stíhá druhý. „Jsme ksindl a kdo je víc, jsme jedovatej smrad z vašich popelnic. Jsme špína, kterou živí vztek, jsme ostrá parta z tmavých uliček“. Ano, ta deska, i když částečně vypadá pouze jako zpověď Insanie, je celá o nás. O každém kousek. Přesto ale Kult hyeny jako celek vyznívá míň temně a sevřeně než nahrávka předchozí, nejspíš asi díky o něco větší hravosti a hudební otevřenosti. Třeba takový Volný radikál by s trochou nadsázky unesly i vlny Radiožurnálu, kdyby tedy ten plnil svoji základní funkci. Insania s „novým“ (rozuměj o klávesy rozšířeným) výrazem je při pokračující chuti a její další polohy na této desce naznačují, že na jeho rozvíjení do budoucna je ještě dostatek potenciálu. A zřejmě i času.
Něčím navíc na LP verzi je v tomto případě cover asi druhé nejznámější halekačky od Chumbawamby. Těžko posoudit, jak velký význam to pro toho kterého vlastníka elpíčka ve srovnání s tím, co je ke slyšení v předchozích 12 stopách, bude mít.

Insania na aktuální nahrávce naložila sobě i svým příznivcům v podstatě maximální vstřebatelnou dávku něčeho, co se i přes stále patrný nadhled souboru nebojím nazvat naprosto svébytným hudebně-filozofickým směrem. Jak to bude dál, uvidíme příští pondělí.