V polovině září se na pulty konečně dostal bombónek osobitých losangelských Intronaut s názvem Prehistoricisms. Nebudu zastírat, mám pocit, že drobné nedostatky z minula, které jsem zmiňoval v recenzi na desku Void mohou být zapomenuty. Z toho, co jsem měl naposloucháno u starých desek a letmo zaslechl na loňské Challenger - kapela zúročuje svůj rostoucí potenciál. Očekávání bylo velké. Album Prehistoricisms je, co se jeho naplnění týče, nekompromisní. Rozmáchlejší ve stylových polohách, jednoznačně, čistě. Postupně se noříme do vln meditací, které losangelští rozpoutávají. Hlavně nezavírat oči nebo se utopíte! Každá skladba si s posluchačem pohrává a sype mu na hlavu popel svou typickou skladatelskou invencí.
Tvář Intronaut se vyprofilovala do originálního mixu psychedelického progresivního rocku, jazzu, sludge a moderního (post) metalu. Prim hrají neoposlouchané nápady, rytmické kli(č)ky, vše podané v příjemně melodickém, víceméně střednětempém, nekýčovitém kabátu. Kapela se pomalu stává vymykajícím

atypem konkrétního stylu a následuje tak bok po boku čnící kapely jako Kayo Dot, Cephalic Carnage, Cynic … Jak by přitom mohla být škatulka Intronaut svazující! Čtveřice se však dokáže i v ostře vyhraničeném prostoru vlastní hudební kazajky rozmáchnout do podmanivých gest a každý nový pokus o nadechnutí přináší příjemné mrazení v zádech. Kolik poloh a tváří je v té necelé hodině této muzikoterapie! (Kolega ViteQ jistě doplní.., že? ;o)
Zvukově jednoduše čitelné, moderně zvonivé, kdy je potřeba hutné, jindy srdceryvně odlehčené, mystické. Vždy přesně tak, aby co nejlépe nečekaně zahýbal pocity a náladami posluchače. Oproti počátkům se zvuk dost pročistil a basa byla konečně vpuštěna do popředí, už ji matně nezachytáváme kdesi v podkladu. Vůbec všechny ingredience desky jsou přesně odměřené, upozorňuji - tak, aniž by z nich čpěl kalkul či prvoplánovost. Produkce na jedničku. Vražednými těžkotonážními rify se tentokráte šetří (navíc jsou spíš decentně matematické) a progrese v tom příjemném tvůrčím smyslu dostává mnohem více prostoru. Příchod výrazného rifu dodává těmto momentům zdůrazněný punc jedinečnosti. Intronaut neztratil tímto odstupem od přímočarého brutálna pranic na průraznosti. Jen vše nechá pěkně pozvolna drtivě vygradovat. Opět vyniká v technice, originalitě nápadů, smyslu pro kompozici i melodii, decentně zavoní melancholií. Pohybuje se současně na vrcholu aktuální moderní progresivně tvrděrockové hudby. Balení obsahuje v hutných metalových celcích rozsypané střípky jazzu a jemné elementy meditativní

až mysticky protkané v nešetřených kudrlinkách. Album nezadusí posluchače přehnanou technickou onanií, jak dnes občas bývá zvykem, naopak ho nechá se s hudbou sžít a volně dýchat. (Buduje šílenství v jiných polohách.) Občas matematické, rytmicky nesnadné, zato logické i melodicky vytříbené, jak zákon káže. Vokál dosáhl naléhavosti zpěváka Neurosis a přibyly i různé doprovodné efekty jako tichý mluvený hlas v pozadí, šeptaný řev. Musím Sachu pochválit. Cokoliv mi na jeho projevu nesedělo na deskách Void a Null, na Prehistoricisms to rozhodně není. Zpěvy přesně doplňují už tak nesnesitelně hustou atmosféru. Joe Lester u tlustých strun? Blázen! Basa konečně promlouvá (jazzově i metalově) mnohem výrazněji, co se týče prostoru i kompozice. A jak to rozhýbalo emoce! Kytary se předhání v doplňování nálad, efektů a v krutých dialozích vyjíždějí - zabíjejí tunami těžkého kovového šrotu. Pro bicí jako by nic nebylo problém. Rytmika technická, pestrá, nepřeplácaná, chytlavá (přesně to vystihuje dunivé sólo v závěru Any Port). Sázka na jednoduchý, čitelný, podmanivý zvuk se ukazuje jako trefa do černého. Pozastavovat se nad detaily skladeb ztrácí na tomto nadmíru soudržném celku smysl, každá má své libůstky, kterých je nepřijatelně moc na popis v už tak dlouhé recenzi.
Albu Prehistoricisms nechybí nic, aby se mohlo stát jednou z desek roku! Obsahuje přesně tu esenci podmanivosti, plno neotřelých nápadů, poctivé

muziky, která člověka vtáhne, nekompromisně zfetuje a nepustí. Současná poloha kapely je provoněná příjemnou progresí a silná jako nikdy předtím. Kdo si tenhle majstrštyk v diskografii Intronaut nechá ujít, prohloupí! Můžu se teď už jen modlit, ať někoho trkne tento svěží (prů)vánek pozvat do zasmrádlé Evropy!