Znáte Intronaut(a)? Pravděpodobně ne. Tahle skupina patří v českých a moravských končinách k méně známým. Jelikož by si kvůli svým kvalitám rozhodně zasloužila připomenout, nastíním o co tu k čertu jde..
Strohá fakta. Po výborném EPku Null (2006) debutovala ve stejném roce losangeleská banda Intronaut plnohodnotným albem Void. Čtveřice plodí experimentem načichlý moderní metal mísící progresi s odlehčenými jazzovými pasážemi, elementy sludge, deathovými těžkotonážemi a inteligentně vystavěnými konstrukcemi skladeb. Album Void plyne přirozeně a nenuceně morfuje skrz styly v uších posluchače. Příjemně mě překvapilo, že se mi při poslechu v nejsvětlejších okamžicích (a decentnějším odvárku) vybavili i Gorguts s

Obscurou. Na rozdíl od spousty soukmenovců Intronaut totiž kouzlí hlavně důmyslností melodií a stavbou jednotlivých kompozic. V zadumaných psychedelických pasážích se umírněně jazzuje, i do vod Kayo Dot zabrousíme. Velkým plusem skladeb je prolínání neotřelých nápadů, kterých je na albu určitě dostatečný počet k namlsání. Hudba je přesně zahraná, umně zaranžovaná i výborně produkovaná. Zvuk se určitě povedl (ale která kapela z USA nemá na desce dobrý zvuk, že?). Basa jazzově vyjíždí z kytarových linek, když je třeba, zhutní zvuk. Bicí lámou rytmy, cinkají, sypají, kilují. Kytary kouzlí melodické linky, nabalují efekty, riffují, vybrnkávají a zabíjejí těžkými zadrhávačkami. Každý nástroj si jede svou vlastní cestou, aby se setkal v nejhutnějších částech desky se zbytkem ansámblu. Potom zabíjí. Muzikanti prostě makají a na desce je to znát. Většinou si vystačí s klasickým obsazením dvě kytary, basa, bicí, zpěv, minimálně dohušťují samply. Z minima nástrojů prostě umí Intronaut vytřískat maximum. Deska je monolitická a skladby působí jako vytesané z jednoho kusu kamenu – i tak nedochází k monotónní nudě. Stále se dějí malé detaily a nitky se rozplétají do určitých hudebních tvarů. Určitě nečekejte jednolitost typu Catch33 (vs1 : vs2 : vs3 : vs4) od Meshuggah! Hysterický zpěvo-řev, jedno z poznávacích znamení skupiny, zde je nutné přiznat – u Intronautu nejslabší článek. Při poslechu nabývám dojmu, že v tak pestré hudbě by si i vokál zasloužil více pestrosti. Ale zvyknete si.
Intronaut v moderním pojetí metalové hudby patří určitě k tomu lepšímu, co nám

dokáže (z dovozu) rozhýbat mechanismy kladívek v uších. Nejsou nejlepší, prostě nadprůměrní - jednoduše odlišitelní. Melodičtí, techničtí, progresivní, inspirativní.