S metalovými DVD se v posledních letech roztrhl pytel a nemusíme mít nutně na mysli americké pivopíjce z Manowar, abychom si uvědomili, že vydávání koncertního záznamu z každého proběhnuvšího turné není ten nejlepší, a k vlastním fanouškům nejspravedlivější, přistup. O to více pak zamrzí, když se do něčeho podobného pustí vaše oblíbená kapela, která rozhodně nemá podobné prodejní berličky za potřebí.
Jak už je u metalových uskupení zvykem, vydání samotného nosiče

předcházelo mnoho velkohubých prohlášení. Mimojiné jsme se dozvěděli, že turné, ze kterého je záznam pořízen, bylo největším v historii kapely. Skupina procestovala 21 měst ve 12 zemích, přičemž urazila více než 40.000 mil a to vše v letadle pilotovaném samotným Brucem. Nic naplat, zní to pěkně, ale výsledek je to, co se počítá.
A začneme obalem, který více než obal DVD od metalové legendy připomíná nepříliš povedený filmový plakát (není divu, záznam byl před vydáním vysílán v kinech a nikomu se nejspíše nechtělo vymýšlet nic nového). Kapela tak navazuje na tradici upadající grafické prezentace sebe sama. Jasně, i v minulosti se občas něco hodně nepovedlo (No Prayer for the Dying), ale to, co Mejdni předvádí

na posledních několika zásecích, už je trochu moc. Kde jsou ty časy nádherných obalů Live After Death, Fear of the Dark či Number of the Beast?
Na prvním disku na vás čeká záznam, který byl nejspíše zamýšlen jako metalové road movie. Výsledkem je nudná koláž sestavená z prostřihů živých vystoupení, rozhovorů nejen s členy kapely a nepřeberného množství záběrů těch kurva nejtvrdších true metal fans. Téměř dvouhodinový záznam sice nese jisté známky atmosféry něčeho více než jen dalšího turné, ale vše je pohřbeno sterilností rozhovorů, ve kterých se fanoušek nedozví nic, co už by dávno nevěděl. O nějakém snaze jít více do hloubky, a přiblížit tak zákulisí skupiny, nemůže být ani řeč. A fanoušci? Pokud vás láká sledování hodinového záznamu černě oděných skandujících davů, tak prosím, mně celá věc připadá, jako by se Iron Maiden prostřednictvím toho kotouče plácali chlapsky po zádech a říkali si, jak dobrá skupina vlastně jsou.
Celou situaci se snaží zachránit disk číslo dvě, na kterém najdete klasické hudební DVD. Každý song byl odehrán v jiném městě, ale na výsledku to moc vidět není. To se bohužel netýká vyloženě nepovedeného střihu, kvůli kterému nám unikne hned několik věcí, které se na pódiu děly. Ale abych jen nehanil, Mejdni byli během turné ve vynikající formě a po hudební stránce není co vytknout. Vše

hraje tak jak se na legendu sluší a patří, tedy naprosto perfektně! Smůla, že playlist z velké části kopíruje Live After Death, se kterým se v žádném případě srovnávat nemůže, a tak veškerá snaha vyznívá jaksi do prázdna.
Chcete-li si pustit Iron Maiden živě, sáhněte raději po smrtce z Live After Death, která bez sebemenších rozpaků sestřeluje Ed Force One z oblohy. A trváte-li na létajícím Eddiem, vyzkoušejte některý z bootlegů (např. takový záznam z Porto Alegre je více než dobrý).