Šestý CD-zářez v diskografii Isacaarum je k mé smůle mým prvním seznámením s tvorbou jihočeských a potažmo i celorepublikových lékařů a šiřitelů toho „pravého“ náhledu na zařízení, co se nám, nevědoucím, skrývá pod sukněmi a v kalhotách. Kvintet (dnes již kvartet – guitar Bambus absentuje) své vize tlumočí řečí jasnou a

přímou, žádné hudební kudrlinky se tedy nekonají (a mám ten pocit, že ani nebyly v očekávání). Houpavý, řízný, v lehkém tempu sypací návod na sexuální hrátky působí kompaktně, i když v celkovém důsledku víceméně stereotypně. Výjimkou budiž předposlední kapitola pojednávající o ústním sexu, která klade emocionální prožitek nad pomíjivou fyzickou složku rychlého ukojení. Co se týká stylu, jakým je tato studie sepsána, mohlo by se jednat o kompilát dekadentního, revoltujícího a nevybi/ytým chtíčem zmítaného týnejdžra (punk) a známého bouráka, neúplatnou mašinu a latentního romantika (nejen) českých luhů a hájů Roberta R. (grind) s přihlédnutím k praotci životní kauzality Sigmunda F. (viz věčné hádky vědomí a nevědomí, zde prezentované jako dvě polohy hlasu). Vytříbený jazyk s vtipnými přesmyčkami nabízí konzumentovi nepřeberné množství variací na vybrané téma (neodpustím poznámku, že mi IzákARum navozují vzpomínky na kultovní Hermaphrodit a vlastně ani nevím čím). Výše zmíněný kolektiv autorů sepsal dílo pochopitelné pro masy a zároveň dílo hodné ocenění ze strany

profesionálů. Již jen pasáže z dílny Monthyho nesou nezaměnitelnou pečeť svého tvůrce, posuďte sami: jaš-ta-ta-ta-ta-ta-ta. Famozní, že? Nebo takový vytříbený styl Jimmyho: držn, držn, dzzz. Nepřipomíná Vám to nabroušenou, místy zvonící basu? Nejde nezmínit ani vždy těsně spolupracující kolážisty F.C.ho a Bambuse, neb jejich drhnudrhnubreakdrhnu je bezkonkurenční. A na závěr, shora zmíněnou hlasovou hádku, zde zcela netradičně pojatou jako rozhovor odvrácené části prasečího chlívku s přivrácenou stranou kanalizace, bezkonkurenčně vystihuje jakýsi Chymus. Pěkné, čtivé, inspirující.
Závěrem malé shrnutí: možná dva tři songy trhají celkový mírný stereotyp celé kolekce (jasná hitovka Shit Paintress, předposlední ubrání plynu Blow Job Time pt.2 s doprovodem trumpety ála poslední dny sloního samce a závěrečná rozverná věc). Jistou dávku jednotvárnosti ale tento styl s

sebou asi nese. Ano, uvědomuji si. Nepovedlo se však přenést atmosféru živého podání (z části vidět na stopě, která je na disku jako klip k Shit Paintress), které mě opravdu baví. Ano, i toto jde velmi těžce. Nicméně dle slov Chymuse: „… počkej si na novou desku!“. Mezitím ale…
- jaký je čas?
- čas Isacaarum! Isacaarum Time pt.6