James Cole, spoluzakladatel SuperCrooo, nám předkládá naprosto vyhulenou halucinogenní jízdu moderním českým hiphopem. Ať máme na jeho (sebe)prezentaci jakýkoliv názor, nemůžeme mu už od začátku upřít jediné: je dobrý rapper a v českém rybníčku se stal jedním z největších kaprů. Jako tvůrce je překvapivě potentní, protože po různých fíčurinzích, Orikouli, České RAPublice a zhruba půl roku po desce Kapitána Lásky přináší Halucinace ze třetího patra, které nejsou albem, ale novým filozofickým pissem.
Současná poloha Jamese Cola předkládá tvrdé a moderní beaty, úchylné

(retro/futuro) klávesy a syntezátory. Přináší ale i nu-metalovou elektrickou kytaru a samozřejmě spoustu zvuků jako ze starých počítačových her. Zvukovou podobu a hudební podklad má na svědomí zřejmě sám James Cole, prsty do ní smočili ale i Risto Sokolovski a Lucas Skunkwalker, pomohl i Yarda Helešic. Celá deska měla prý být původně pouze mixtape, experiment. Zatraceně originální (zvlášť na české poměry), retro/futuristické hudební příběhy připomínají nejen Lucase Skunkwalkera, WWW, ale světe, div se, dokonce i Pražský výběr. Celkový digitální nádech dále staví na moderních kamenech českého rapu, ovšem beaty jsou až nebývale stupidní a s přibývajícími poslechy začínají nudit (Rozviklaný vozík plný mrtvých krys, Já chci dál…).
Texty se nedají nazvat jinak než halucinací. Halucinogenní výlet do vesmíru – budoucnosti s drogovým podkresem. Ano, vypadám, že naprostou debilitu popisuji naprosto debilně, ale přiblížit lyrickou část

jinak než za pomoci zmíněných adjektiv dost dobře nejde. Většina textů je o drogách a jejich různých podobách, hovoří zde osobní zkušenosti. Jako rapper je Cole skvělý, ale „zpívané“ refrény a pasáže svou infantilitou v drtivé většině až uráží. Za zmínku stojí dvě výjimky: ve Strýčku Ristovi a Milé přívětivé písni o sraní. Rapované pasáže většinou vraždí a právě tuto silnou stránku Cola oceňuji – už aby přišla další deska SuperCrooo, která se doufám gay/Nightwork pasáží vyvaruje.
Milá přívětivá píseň o sraní je úderná a krásně sprostá, jeden z nejlepších songů na desce: „nasrat na časáky, nasrat na modelky, rafinovaně ukrýt hovno do kabelky…“ Motivační píseň pro chlapce, kterého omrzel život v protikladu ke Vzpouře strojů postrádá jakýkoliv náboj a vyloženě nudí. Futuristický nádech podkladů ve Vzpouře strojů podléhá nekompromisnímu rapu, který jí vládne. Celkově lepší je část desky zhruba od Strýčka Rista po Nech si ponožky kurvo. Proto zamrzí, když perfektní songy, dobré i textově (Modlitby a výstřely, Supermatro) sráží nepříliš dobré či nudné stopy.
Halucinace představují pro hodnocení těžký úkol. Skvělé, úderné, vtipné

písně, zajímavé obraty – v protikladu s infantilitou, nevybroušenými experimenty a vyloženě otravnými pasážemi. Doufám, že Cole už má dobu experimentování za sebou, vezme si to lepší ze svých současných feťáckých výletů a základ jeho hudby bude stále tvořit nekompromisní rap, protože ten mu jde nejlépe. A chtělo by to také méně fetu.