Mám rád desky, které vás svým obsahem přinutí zamyslet se a dají vám počáteční impuls k objevování, sebevzdělávání. A v dnešní době internetu, Googlu, Wikipedie, není se něco dozvědět při soudném třídění informací jednodušší. Immanuel Velikovský, pro mě donedávna neznámé jméno, ale díky nové velké desce od bostonských Junius už

ne. Tak tak, The Martyrdom of a Catastrophist je inspirováno životem a dílem tohoto respektovaného psychiatra, psychoanalytika a v neposlední řadě autora kontroverzní knihy Worlds in Collision, která způsobila v padesátých letech na vědecké scéně inkviziční nálady srovnatelné s těmi ve středověku. Pálení knih, výhružky a totální odsouzení, nastala nejen kolize světů. Ve velmi jednoduchém nástinu, ta Venuše, ta Venuše. Mimochodem, odkud že to jsou ženy?
Nálada alba koresponduje s ne úplně šťastným životem pana Velikovského (aspoň já tak z dostupných zdrojů soudím), je posmutnělá, melancholická, ale vůbec ne depresivní, či temná a chladná. Melancholie plná citů. Barevné a nápadité aranže podpořené plností a chytrostí jednotlivých nástrojů s bodavě naléhavým, ale i konejšivým a zasněným zpěvem, vytváří unikátnost skladeb Junius. Skoro bych se nebál tvrzení, že jsou Junius ve svém pojetí hudby a jejího vlivu na posluchače jedineční. Deska je to vzletně rocková, nápaditá, snad až epická v dobrém slova smyslu, ale v pojetí zvuku snad až „rock-popová“, v konečném součtu však velmi

podmanivá. Rozmáchlá, ale vědomá si svých hranic, který nepřekračuje. Zpěv docela vpředu, spodek zasněný, ne až tak čitelný. Jediný maličký zápor bych slyšel v určité vyrovnanosti a plynulosti všech skladeb, mám rád v podstatě „monotónnější“ desky ve svým stylu a šabloně (ty uvozovky v případě Junius opravdu nepřehlédnout, šablona je taky hnusný slovo), ale zrovna tady si myslím, že by povícero určitých výraznějších momentů nezaškodilo. Třeba takový, který se objeví v čase 2:35 pecky Stargazers & Gravediggers, náhlé sevření chlopní a v okamžiku nekonečný smutek, to může i zabolet. Víc takových překvapení. Průvodcem The Martyrdom of a Catastrophist je samotný hlas Immanuela Velikovského, který je velmi působivý nejen díky hudebnímu podbarvení, ale i jeho akcentu. Připadám si, že v posledních reckách opakuji některá slova jako mantru, ale opět jsem uchvácen. Živá pulsující hudba, pronikající celým tělem, ale mířící jednoznačně do krajiny srdeční. Skoro jako kdyby na vás promlouval někdo hodně přítomný ve vašem zdánlivém osamění. Cítit čirou přítomnost bez jakéhokoliv zkreslení, nahá podstata, není větší mety pro hudbu (někdy i pro člověka).
Junius dělají vše, tak jak chtějí, upřímně a bez jakéhokoliv kalkulu a myslím, že se právě toto odevzdání pro svůj cíl vrchovatě vyplácí. Snad abych nakonec nezapomněl, The Martyrdom of a Catastrophist je

krásná deska!

PS: Ten vliv The Cure jsem imrvére ignoroval, a proto nemá cenu se o něm zmiňovat. Takže pro zachování jisté rovnováhy světů je potřeba si uvědomit, že tuto a předchozí větu jste nikdy nečetli. Děkuji velmi pěkně!