Po loňském úspěchu Malé Miss Sunshine se i Jason Reitman, který si udělal jméno na satirické komedii Děkujeme, že kouříte, rozhodl, že necelých osm milionů na pořádný film úplně stačí. Nejenže se jeho poloteenagerovská polokomedie Juno dalece zaplatila, ale převálcovala v amerických kinech i několikanásobně nákladnější snímky.
Juno MacGuff (Ellen Page) je netuctové šestnáctileté děvče, které

hraje na kytaru, kouká na snuff-horory a považuje tanec za trapas. Aby náhodou nevybočovala málo, podaří se jí otěhotnět s nejlepším kamarádem Bleekerem (Michael Cera), stydlivým intelektuálem, závodním běžcem a milovníkem Tic Taců. Rozhodne se dítě donosit a dát ho k adopci na první pohled spořádanému páru Vanesse (Jennifer Garner) a Markovi (Jason Bateman) Loringovými. Jenže Loringovi zase až tak šťastní nejsou. Vanessa je posedlá touhou po dítěti a Mark by zase raději hrál po nocích v klubech a koukal na filmy...a tak Juno chtě nechtě zjišťuje, že těhotenství ji nutí přestat se na mnohé věci dívat z pohledu dítěte.
Po internetu kolují dohady, zda scénář Juno Diablo Cody opsala z korejského filmu Jeni, Juno z roku 2005. Buďme soudní a i přes sklon ke kritice americké kinematografie a její nepůvodnosti uznejme, že není tak nemožné, aby příběh o nechtěném otěhotnění nezletilé napadl nezávisle na sobě dva scénáristy. Musíme naopak uznat, že scénář (nominovaný na Oscara) je chytrý, svěží a přirozený (nesnaží se vymlátit gag z každé situace). Vlastně zde nenajdeme žádné vyloženě vtipné scény, jako celek je film spíše úsměvný a bránici vám nenamůže. Velmi úspěšně balancuje na hranici dospělosti, neboť do světa zjevně ještě nedospělé Juno („měl bys být připravený být otcem, vždyť jsi starý!“) nechává pronikat názory a činy její dospělého okolí, čímž se její postava nenápadně a přirozeně vyvíjí. Po hravém úvodu (doslova „kreslené“ titulky) se dostáváme přímo do výchozí situace – potkáváme Juno na cestě do lékárny pro (už třetí) těhotenský test. Ačkoli z celé situace není příliš nadšená, oznámí Juno vše kamarádce, Bleekerovi i rodičům. Juno je vůbec nutno přiznat jednu zásadní zásluhu a to tu, že ze střední školy nedělá ono obvyklé americké peklo, plné ustrkování, šikany a morálních dilemat. Juno

jako relativně nezapadající element kamarádí překvapivě s kráskou od roztleskávaček, která zase nebalí fotbalisty, nýbrž pupkatého profesora středního věku. Juno a její břicho sice spolužáci neopomínají poctít pohrdavě vyděšeným pohledem, ale Juno jasně říká: pokud máte mozek, pár kamarádů a chápající rodiče, otěhotnění není tragédie antických rozměrů. A trocha odvahy a pořádně prořízlá ústa (zděděná zjevně po tatínkovi) se taky hodí.
Pozice „na půl cesty k dospělosti“ dovoluje postavám vést dialogy, které by jinak byly na pomezí trapnosti („kdo tě má rád takovou, jaká jsi“ atd.), a s oporou v hereckém obsazení může i otec používat v rozhovoru s dcerou výrazy hodné podnapilého řidiče náklaďáku v bordelu. Je až s podivem, jak scénář dobře funguje, ačkoli hlouběji propracovává jen ústřední mladistvou dvojici, ačkoli nesrší situačním humorem ani bůhvíjakým vývojem. Je prostě dobrý a dozrál v rukou Jasona Reitmana, který umí odhadnout míru emocí, netlačí v ničem na pilu a jistě se propracovává i k srdci cynického českého diváka, unaveného a obrněného proti hřebejkovštinám podobného tragikomického typu.
Hereckému obsazení samozřejmě vévodí jednadvacetiletá Ellen Page (kterou si jistě velmi dobře pamatují diváci filmu V pasti, kde nelítostně mučí pedofila), která je přesně tak obyčejná, aby mohla dát jméno celému filmu (protože je laděn přesně podle charakteru její postavy). Juno prochází ve filmu širokou škálou emocí, Page však v každé poloze udrží nade všemi změnami vnitřní sebedůvěru a inteligenci své postavy. Dodanou jistě otcem, kterého si s gustem zahláškoval J.K. Simmons (vzpomeňme jeho roli v Děkujeme, že kouříte). Michael Cera si po

Superbad zahrál opět uzavřeného intelektuála, opět roztomile, i když jeho obsazení do Mládí v hajzlu už začíná zavánět škatulkou. A Jason Bateman a Jennifer Garner jsou obsazeni přesně proti svému typu do paradoxně typizovaných postav ženy posedlé mateřstvím a jejího nedospělého manžela.
Juno je v podstatě film komorní. Neplatí to o jediném, a to o písničkovém doprovodu. Tedy ono to tak moc platí, až to vlastně neplatí. Písně zpívané (často téměř recitované) jednoduchými slovy o zdánlivě banálních věcech jako je láska, rozchod, smutek atd. se linou celým filmem a nádherně podtrhují jeho jednoduchost, ve které se skrývá neobyčejná síla. Stejně jako v jeho hlavní hrdince, která nám dává naději, že život se dá docela dobře zvládnout, když se ho nebojíme, držíme ho ve vlastních rukou a máme ho s kým sdílet. Ano, není to nic převratného, ale je to dobré a působí to.
Jestli se dá Juno jako film nějak charakterizovat, tak asi slovem kouzelný. U Malé Miss Sunshine byly kvality a příčiny úspěchu vcelku snadno identifikovatelné, ale z čeho přesně pramení kouzlo Juno...kdo ví. Z optimismu? Z přirozenosti? Z postav, které by divák rád poznal i v životě? Kouzelnou hůlku každopádně drží Jason Reitman, kterého jeho poslední vystoupení definitivně řadí mezi nejnadějnější režiséry Ameriky. Doufejme, že několik nominací na Oscara dostane Juno i do českých kin.
---- --- -- - -- --- ----
USA / Kanada / Maďarsko, 2007, 92 min
Režie: Jason Reitman
Hrají: Ellen Page, Michael Cera, Jennifer Garner, Jason Bateman, J.K. Simmons, Allison Janney, Rainn Wilson, Olivia Thirlby