Osmému albu kanadského rychlíku předcházela malá personální rošáda. Z bubenické sesle byl odejit Martin Maurais, který nabouchal předchozí desku, a do sestavy byl opět zařazen ztracený syn Max Duhamel. Mám ten pocit, že je to jeho již třetí příchod. Dalším žertíkem byla volba obalu. Fanoušci posílali malůvky a z pěti finálních vybírali ten nej. Mixáž měl tentokrát na svých bedrech Tue Madsen (Heaven Shall Burn, The Haunted, Himsa a další), produkci již tradičně J-F Dagenais.

A jak zní KatNaLyžích verze 2006? Styloví turisti doputovali již nadobro na sever Evropy a v jejich projevu je to sakra poznat. V průběhu poslechu vám častokrát vytane na mysli nejeden zástupce švédské scény. Zvuk je vyvážený, plný a čitelný, přibylo i něco melodičnosti. Bubínek už tak „neleze“ z nahrávky a neválcuje vše ostatní. Celkově došlo i k mírnému ubrání z plynu, i když milovníci bubenické řezničiny si také přijdou na své. Nicméně tentokráte vládnou kytary. Tempo i nálada skladeb se čile mění, relativně pomalé části se střídají s řádnými jízdami. Totéž lze říci i o prolínání přímých, hoblovacích riffů a melodických pasáží. Vokál se mění od hlubších poloh až po skřehotání.

Začíná se mluveným intrem a standardním kouskem, který se s tím prostě nemaže a uhání svižně vpřed. Taková seznamovací skladba. Ve druhé necháme všechny upálit (Let Them Burn) a Maurizio v ní předvádí již výše zmíněný vokální rejstřík. Bubeník se zdatně opírá do náčiní a my upalujeme na další song. Třetí zásek se houpe v relativně klidnějším tempu a jako by zbyl z předchozí desky. KATAKLYSM ho hráli na posledním turné. Další song by mohl mít z fleku škatulku gothenburgský death. Pravda, je to trochu svižnější záležitost, ale nechybí výrazná melodie, ani vybrnkávané intro. V páté skladbě (It Turns to Rust) se můžeme zaposlouchat do „duetu“ Maurizia s Morgan Lander (KITTIE). V rychlíku Open Scars je velice pěkná střední pasáž s mohutnými kytarami (připomínají mi období prvních dvou desek). A tak bychom pokračovali až k závěrečné skladbě, která je opravdu povedeným parním válcem, který je hnaný kupředu tesklivým riffem. Hezké.

Celkový repertojír nového alba je poměrně vyvážený. Silnější momenty jsou následovány těmi více předvídatelnými, ale jinak to odsýpá celkem svižně. Těžko hodnotit. Dle mého, vrchol jejich tvorby leží hluboko v diskografii, ale teď hodnotím dnešní tvář kapely a poslední počin jeví se velmi solidním. Tedy zavřu vočko a střílím…