Marně se u desky, jejíž autor dělá muziku především pro potěšení a pro radost sám sobě, bráním hlubším myšlenkám. Tomáš Kohout aka Necrocock (Master’s Hammer, Necrocock, Night Vision) natočil další díl jednoho ze svých projektů KAVIAR KAVALIER a jak už bývá zvykem, i zde se nacházíme v určitém příběhu. Tentokráte jsme v prostředí ordinací, a kdo tohoto pána zná, dobře ví, kam to celé směřuje.

Hned na úvod vás čekají dva hity. A přesně takové, jaké od něj jeho fanoušci mají rádi: Kult der Asphyxia a Das ist Necrocock. Nikdo totiž Necrocockovi nemůže upřít umění složit naprosto dokonalou pecku, kdy jakmile stlačíte „play“, už se melodií v hlavě nezbavíte. Po „veselém“ začátku Tomáš krapet zvolní a s položkou č. 5, songem Tomáš Kohout, vás dokonale uzemní. Už název skladby mluví za vše. Snad nikomu jinému (s výjimkou raperů) bych nedokázal (v tom nejlepším slova smyslu) sežrat tuhle dávku narcismu a absolutní uspokojení ze sebe sama. Obecně se dá říct, že asi nikdo nemá takovou dávku odvahy a nikdo také neumí zpracovat tohle téma lépe než Necrocock.

Z toho asi už vyplynulo, jak nedílnou součástí muziky Kaviar Kavalier jsou i texty. Neříkám, že tady objevíte nová filosofická moudra, ale k hudbě sednou naprosto excelentně a kombinace němčiny a češtiny zde funguje, jak by nikde jinde nefungovala. Pokud tedy mohu o někom tvrdit, že umí takto zvláštně pracovat i s jejich atmosférou, jeho jméno je Tomáš Kohout. Výjimkou na albu pak budiž jen I Wanna Rock, kde je použita angličtina a v které se navíc výrazně přitvrdí. Nemám nic proti, jen jsem zastáncem klasických KK a v tomto směru asi příliš konzervativní. Naštěstí v následující Ermitáž už je vše na svém místě a hned je to znát. Žádné spletité kombinace tónů, jen výrazné melodické plochy střídající se v pravidelných intervalech. Právě v tomto spočívá síla Necrocockovy muziky a zdá se mi, jakoby zde zúročil i zkušenosti, které nastřádal při skládání pro projekt Night Vision.

Při postupném proplouvání a odhalování Hudbou z ordinací ale přicházím na jeden neopomenutelný fakt. Ač se album tváří jako monotematické, nepřijde mi tak ucelené jako poslední Bukkake Express. Tím však nechci shazovat jeho kvality. Musik aus Ordinationen přináší více hitů a drží si vysoký standard všech Kohoutových desek, ale charakter alba již poznamenává jistá skladatelská paralela s jeho dalším projektem Necrocock (typickým příkladem je 0:50), kde je znát, jak autor skládá lehce zapamatovatelné, ale podobné věci.

Musik aus Ordinationen je ale jinak další důkaz o naprosté oddanosti muzice. Tomáš neskládá hudbu pro prachy, je z ní cítit radost a chuť „do práce“, zároveň pocítíte každičký zvuk nemocničního prostředí tak, jak by si to Tomáš určitě přál.
 

„Tomáš Kohout ten si mne získal,
Tomáš Kohout ten si mne dal.“
(Copak to asi je za skladbu?)