Keep Of Kalessin si o pozornost řekli nekompromisní sypačkou Armada. Tehdy navařili black metal z nejlepších norských tradic, na rozdíl od krajanů bez větších ztrát, procházející kotlíky živých vystoupení.
Jak se KOK změnil za poslední dvě zimy? Jednak ubral na rychlosti a přidal na technice mádlení, chci říct hry. Zatímco na Armadě byly písničky většinou o jednom či dvou dobrých nápadech, které byly fofrem nahoněné sypanicemi, s Kolossem je to o hodně složitější a spletitější. Na tomto konstatování se shodnu, jak věřím, se všemi posluchači. Otázka ale zní – je to změna k lepšímu?
Pro mě osobně je to velké mínus a přiznám se, že dřív než za takové tři hodiny opakovaných poslechů mi KOK svou šťávičku neukázal… Platí tady totiž nepřímáPerfektní profesionální práce, jistě, ale co víc? Čistý zpěv? Deathmetal growling? Spousty sól a technických pasáží? Opravdu byste zrovna tohle chtěli od Keep Of Kalessin?úměra – čím víc kliček a mazlení se s nástroji, tím míň natlakované energie, která mě osobně na Armadě fascinovala a nutila točit a točit a točit… Na Kolossu mi jí chybí přesně tolik, o kolik mi nadbývá všech možných sól, krucánků, proměn poloh, brnkaček, pestrých refrénů a nekonečných repetic a proměn jednotlivých nápadů. To vše najdeme opravdu v kolosální míře.
Letmo si nastíníme, do kterých poloh se dokáže KOK položit. Od black metalu se pozornost přesouvá k thrashujícím polohám se spoustou sól až ke slušně brutálnímu death metalu. Charakteristický pro všechny je zvuk kytar s vytaženými výškami. To samo ale k pořádné šlehačce rozhodně nestačí, což je nejvíce slyšet u Warmongera, kterážto písnička je na albu pro mě asi nejnepříjemnějším překvapením a snad až tak trochu omylem.
Jistě, ve všech případech je to profesionální práce, ale co víc než slušnou práci tohle album nabízí? Co nabízí víc oproti Armadě? Čistý zpěv? Deathmetal growling? Spousty sól a technických pasáží? Jistě, ale opravdu byste zrovna tohle chtěli od Keep Of Kalessin? Intenzita, rychlost a dravost, o kterých tu psal v případě Armady šéf, jsou ale fuč. To se mi zdá jako nepřiměřená cena. Není ale trochu nespravedlivé srovnávat pořád s minulou,

mimořádně povedenou deskou? Co takhle zkusit vzít Kolossus, avizovaný epický metalový opus napříč žánry a podívat se na něj, jak stojí (či leží) sám o sobě?
Otevřeně říkám, nebýt slastné povinnosti s KOKem si kvůli recenzi dlouho hrát, odložil bych Kolossus po prvním poslechu a už bych se k němu nevrátil. Kolem čtvrté minuty se téměř u každé písničky nuda prohlubuje a hudba se stává až otravnou. Třicáté sólo, dvanáctá barva hlasu… KOK měkne, až se úplně ztrácí… .:. 6/10