Psát o kapelách, kde to už předem zavání předpojatostí a snad i nadržováním, je vždycky o hubu. Proč? Neznalým napovídat nebudu, ostatní taktně přimhouří očka. Deal?

Po debutní nahrávce The Beginning (no dobře, EP spolu„vyšlo“ na Marastu – ach, to ego) litoměřičtí Keep on Rotting přicházejí s plnohodnotným zápisem vlastní existence, který pojmenovali Nepředvídatelné následky. A vskutku, téhle desce nejenže silně ke vzniku pomohly, ona z nich tak nějak i vzešla. (A po poslechu snad některým i pozitivní způsobí.)

Přesně tyhle neočekávané následky řídí celý náš život. Však jak často se vám stává, že vše dopadne, jak jste naplánovali? Takže si to celé sesumírujme: Ondrajs KOR v Ústí zaslechl živě a jal se o tom ústředí Marastu informovat, kteréžto dychtivě kapelu nejenže kontaktovalo, ale po zjištění, že jest něco nahráno, po s kapelou vyhandlovaném poslechu toto demo nakonec ve spolupráci s Purple Soil přeměnilo v digipackové EP. Pak následovala soutěž MetalGate, jejíž výsledek si KOR v jejím finále autobusem vlastních fans nakonec přiklonili na svou stranu. KOR při jediné z těchto událostí ani nenapadlo, že by z dema byl oficiální výlis (kdepak, nic se vypalovat nebude!) a že MG-soutěž vyhrají (kdepak, nebudou se vydávat žádný lopaty!). Unforeseen Consequences je tedy tak trochu deska i všech těch, kteří pro ně v soutěži hlasovali, protože ani bůh v tomto případě neví, jak by to s ní jinak bývalo dopadlo.

Pokud jste se s Keep on Rotting ještě nepotkali, budete mít poslech Unforeseen Consequences o dost jednodušší než ti, co kapelu od jejího „The začátku“ sledují. Krom faktu, že za ty dva roky KOR přibrali stálého zpěváka a nenahráli desku na první poslech, prošli i jasně slyšitelným posunem… vývojem. Nová tvorba se ubírá spíše komplikovanější cestou (asi ne moc pro radost lidí z MetalGate) promyšlených kytar a rytmů než těch zavánějících groove/deathcore kladivy. Ne že by totálně vymizely, ale když už, slouží tu spíše pro jakási přemostění, než že by měly funkci posluchače zatlouci do podlahy, a navíc jsou většinou již doprovázeny druhou kytarou a celá kapela netepe jen v jejich rytmu. V podstatě se dá říci, že Unforeseen Consequences je přesným opakem The Beginning. Na čem předtím Litoměřičáci dost stavěli (nejblíže předchozí tvorbě je na desce asi To Die on Time), to jest nyní v ústraní, je vypuštěno a na desce dávají volný průchod všemu, co se jim honilo hlavou. Přitom ale deska zní komplexně a drží pohromadě.

Na Unforeseen Consequences tak naleznete nejen instrumentálku (Rewarded with Extinction), ale i různé legrácky, za kterou by se snad dal pokládat i již uvedený Introit - asi nejlepší intro, jaké jsem za poslední roky slyšel. Nezařaditelné, sakrálně psychogenní, mechanické, všemožné představy vyvolávající (co se vám při něm honilo hlavou?), mající děj a hlavně naprosto nečekané; jo, i tohle se dá z Jáchyme… udělat. Pak si vás Keep On Rotting už do parády vezmou striktně po svém s Beneath the Grandma’s Stroke, která pro svou rozmanitost působí až jako přehlídka moderně prog/tech deathmetalových postupů. Zapomeňte ale na bezmyšlenkovité honění not, Keep On Rotting nepřecházejí do motivů jak šílení, vše na sebe krásně navazuje a vše je sesynchronizované. Navíc má skladba až thrashového ducha a to je vlastně po celý průběh alba dost silný argument k tomu, aby je někdo nařkl pouze z nahlížení do moderního tech-deathového slabikáře a honění se za tím, co doba chce. KOR totiž i přes svou inklinaci k moderně mají dost metalové síly a také vůbec nešetří melodikou, která dokonce místy může analytickou mysl nechat bádat nad tím, co KOR poslouchají. Že by něco ze severu? Že by Obscuru? Že by Necrophagist, Cynic, Dying Fetus, Despised Icon, The Faceless? Že by Beneath the Massacre? Nejspíš tyto všechny a mnohé další, ale ono je to hlavně úplně jedno. Naprosto. Především ze dvou primárních důvodů.

Asi u takto zaměřené kapely nemá smysl na odiv vystavovat muzikantskou zručnost, prokomponované kytary a nápadité, hravé bicí, které nevynechávají jedinou příležitost, aby se v hudbě rozezněly. (Abych neurazil, i vokály jsou suprově zpracovány.) Valná většina technical/progressive kapel však má problém napsat srozumitelnou skladbu a dostat se bez omezení přes určité, jim „ruce svazující“ výrazivo. Na Unforeseen Consequences je ale znát, že KOR je prostě jen banda kluků, co skládá tuhle muziku dle své libosti a prostě a jednoduše chce bez omezování se a nijakého „tohle je teď v módě“-určení hrát. Jak jinak by si troufli na album zařadit třeba takový šprým (mimochodem nadmíru vyvedený!) jako Léthé?; potažmo Ručník? A dále, většina tech/prog kapel má problém napsat dobrý, silný a hlavně nekomplikovaný a zapamatovatelný riff. KOR jich ale mají v každé skladbě hnedle „tucet“ a srozumitelnou skladbu mají každou. Navíc všechny mají spád a průběh a žádná z nich i za udržení kompaktnosti nejede (viz. první bod) výhradně jedním směrem. Není tu nouze o zajímavé idey, ani nečekané zvraty, ale nejen proměnlivá a rozvíjející se tempa, ale i motivy a prostřídávající se pestré žánrové výrazivo (parádní emo úvod Freuda vyzdvihnout) mi z Unforeseen bez jakéhokoli přimhuřování oček dělá jednu z nejlepších žánrovek loňského roku.

Keep On Rotting tímto i graficky (surreálno) a zvukově nadmíru vyvedeným počinem stírají poslední možné stopy po nějakém Čecháčství a až neočekávaně bourají mé poslední osobní pochybnosti, zda je u nás vůbec možné po všech stránkách nahrát okolnímu světu konkurenceschopnou nahrávku. Kverulanti všech českých zemí spojte se a poslouchejte: „Tohle je NAŠE kapela!“