Po minulé, prý ne moc úspěšné (alespoň co se prodejních čísel týče), desce Untouchables se o slovo hlásí s novým počinem amíci Korn. Hned zkraje jsem se zmínil o jejich, teď již předposlední, desce, která se mi dost líbila, nejen po výborné zvukové stránce, ale i po té skladatelské. Doteď ji považuji za vrchol tvorby Korn a nyní se určitě ptáte, zda-li tento pomyslný vrchol chlapíci překonali?!? Odpověď zní – ne.
Na nové fošně byl spáchán krok vzad. Proč, se asi nikdy nedozvíme (neberu kecy typu: „Vracíme se ke kořenům…“ apod. nesmysly). Škoda, protože právě minulá deska naznačovala, že by se v budoucnu mohli dít opravdu velké věci. Věci se sice dějí, ale pouze v mezích „korního standardu“. Novinka rozhodně není špatná, jenže první vás přes ucho praští zvuk. Nechci malovat čerta na zeď, ale doufám, že Metallica nenasadila svou poslední žumpo-nahrávkou jakýsi trend, protože zvuk je oproti Untouchables o několik tříd níže, i když je fakt, že oproti zmíněným veteránům je zvuk bombastický (nutno brát pouze ve srovnání mezi těmito CDs). No, co se dá dělat. Pojďme k té o trochu víc příjemnější části, tedy hudbě.
Dle prvních dvou skladeb se dá vystopovat jistý „návrat ke kořenům“. Jednodušší kostry skladeb, ničím výjimečné aranže, jenže už ve třetí skladbě Counting on Me se začíná cosi dít. Pořád je tam ta síla a originalita, kterou nám Korn vždy nabízeli. Jen je jaksi svázaná… Je možné, že je to právě zvukovou stránkou, která vám skladby odkryje až po několikanásobném poslechu, nicméně můj první dojem z nahrávky nebyl bůhví jak bombastický. A aby bylo ještě hůř, tak nám pánové nabízejí „nádhernou“ spolupráci s panem rap/hip/hop/pyčo umělcem zvaným Nas ve skladbě Play Me. Větší zhovadilost a zbytečnější skladbu jsem za posledních pár let neslyšel a naprosto mi uniká její smysl (že by firma???). Ale abychom se dostali i k těm světlejším místům. Za ty bych určitě označil kousky Counting on Me, Did My Time, Alive, I'm Done, When will This End a určitě závěrečný živý cover One od nynějších hudbo/zvuko kazičů Metallica, jenž tak dostává jiný, nový a zajímavý rozměr.
Podtrženo sečteno, jak jsem v úvodu naznačil, Korn udělali na svoje poměry standardní desku, za kterou se nemusí stydět, ale taky by se měli zamyslet, jakou cestou se budou chtít dál ubírat. Sám bych byl rád, kdyby se rozhodli pro cestu, která byla z části vyznačena na jejich předchozí nahrávce.
PS: Na konec mám pro vás malé překvapení, které by jste jistě nečekali: CD vychází i ve special edici s bonusovým DVD.

14 / 56:43