Osm desek a čtrnáct let existence – to jsou Korn. Těžko si představit skupinu, která ovlivnila rockový mainstream za posledních deset let víc než právě oni. Zajisté, přišli ve správný čas a měli štěstí. Nicméně to, že se dokázali udržet na špici a v zájmu médií a fanoušků, nesvědčí jen o tehdejším trendu, ale i potřebné kvalitě. Korn jako jedni z mála jsou totiž neuvěřitelní hitmakeři a i přes stálost jejich projevu se v jejich hudbě dá hovořit o vývoji.
O personálních rošádách se toho namluvilo již dost, tudíž jen telegraficky:

kytarista Head je již dávno minulostí, ze základní sestavy však také zmizel bicmen David (prý se vrátí, dokud si nedá do pořádku svůj osobní život), na nové desce ho nahradil „pan bubeník“ Terry Bozzio, který ovšem už je taktéž minulostí a nyní do toho tluče Joey ze Slipknot. Korn se také dokázali obklopit skupinkou talentovaných muzikantů, kteří ale nehrají pouze druhé housle doprovodných hráčů a skládají.
Zde bych se jen krátce zastavil. Mediální politika populárních kapel je často pokryteckým divadlem a Korn nejsou výjimkou. Už minulé angažování doprovodných muzikantů při minulém turné smrdělo trapasem nebo nedostatkem vychování. Když už někdo sdílí s někým pódium a hráči ho nechají hrát za jakousi oponou, jistě lze nazvat ignorací ho nepředstavit publiku (mluvím o postu druhého kytaristy). Složitější to bude u Terryho Bozzia – i když zde si uvědomuji, že se dostávám na pole spekulací. Ohledně jeho vyhazovu (poté, co si ho kapela nemohla vynachválit) zaznělo z úst členů cosi o jeho nemístném přivlastňování jména Korn. Bozzio si možná uvědomil nevděčnou pozici „toho vzadu“ a to i přes to, že se skladatelsky podílel na polovině skladeb z nové desky. Kdo by takové místo s podobnou aurou osobnosti jako Bozzio hodlal snášet?
Nepojmenovaná novinka se nese v duchu předchozího alba v těch hlavních atributech – častá absence kytary suplovaná samply, dominance elektroniky, užití netradičních zvuků. Je zde slyšet silný vliv Reznorových Nine Inch Nails (i když letošní Year Zero je návratem k tvrdšímu EBM), avšak u Korn seMluvit o Korn jako inovátorech hudebních forem je zajisté nesmysl. Nicméně se dokázali zorientovat v současné hudební scéně, využít její podněty a upotřebit je ve vlastní jedinečnosti. Sound Korn tak zůstává nadále originálem.skladatelsky podílelo na výsledném tvaru skladeb mnohem větší počet lidí. Untitled je ovšem také mnohem více tvarově zajímavější než předchozí See You on the Other Side – a to po všech stránkách (především skvěle je navozena atmosféra u všech písní). Již definitivně se upouští od klasické rockové struktury písní (až na pár výjimek, třeba taková Evolution) a zcela nepokrytě se – ovšem v mezích možností Korn – experimentuje, což dokazuje již divadelní uvození celé desky. Neexperimentuje se v kostrách písní jako takových, ale hlavně v detailech. Už ve sloce Starting Over posluchač zaslechne vrzavý zvuk, v následující Bitch We Got a Problem se dokonce objeví cosi na způsob kytarového sóla (není první v historii Korn???), tedy v kostce: hra s možnostmi aranže. To ocení vnímavý posluchač až po několika posleších. Co ovšem posunulo Korn výrazně kupředu je „plné“ hraní Bozzia. Jeho specifické vyplňování i sebeprimitivnějšího rytmu činely různých velikostí a užití nestandardních figur novým písním dává větší členitost než kdykoliv předtím (mohla by jen konkurovat Life is Peachy). Závěrečná I Will Protect You s jeho sólem se tak stává třešničkou na konec.
Poslední album asi nebude lomcovákem rockových palic hned zpočátku. Nebo vůbec.

Možná jako jediné nebude chtít po posluchači skákání do vzduchu jako předtím. Raději by měl usednout a s otevřenou hlavou poslouchat a hledat vynořivší se detaily – tu zajímavé zkreslení baskytary, nastolenou atmosféru (Hushabye), onde zas zdvojené vokály v refrénech, někde si s Davisem zas zazpívat originální melodii (poznávací znamení Korn Jonathan se na Untitled vytáhl, jeho výkon by vydal na samostatnou recenzi) a tak by se dalo pokračovat zajisté ještě hodně dlouho. Excelentní multižánrové album od kapely, od níž by málokdo čekal cokoliv nového.