Jed, znesvěcení, poskvrnění…duševní stav člověka, který má vášeň pro chamtivost, nenávist a iluze. To vše jsou kořeny utrpení. To vše je Kylesa. Kylesa, tedy spíše Kilesa, pochází z buddhistického jazyka Páli a znamená vše, co bylo výše napsáno. Je to synonymum pro defilement a utrpení – a právě tyto aspekty se snaží přetavit do hudby banda z americké Georgie. Ne, nechci tady představovat kapelu, kterou většina lidí zná anebo je obeznámena s jejím hudebním (ostrým a zatěžkaným) vyjádřením. Kylesa byla vždy upřímná, sršela energií, jedem a byla vždy tak krásně nasraná… Tady se hrálo vždy srdcem!

Novinka se ale ubírá trochu jiným směrem, který při prvním poslechu dost překvapil. Nečekejte hudební obrat o 180 stupňů, kapela na to šla tentokrát trochu jinak, a to hodně odlehčeně. Kylesa si zachovala své jasné vyjadřovací prostředky, teď jsou ale protkány motivy nabytými atmosférou. Zkaženou, jedovatou, ale i jemnou a konejšivou. Ano… představte si špinavý, smrdutý hadr, na kterém chcete vyšívat krásně barevné motivy a mít u toho takový ten divný senilní úšklebek. Proč senilní? Protože z téhle desky cítíte, že se Kylesa dívá do hudební historie. Jakoby už byla v důchodu, neměla co říct a k nahrání tohoto kotouče se jí notně inspirovala.

Vzali své stavební základy a začali na ně přistavovat staré osvědčené hudební motivy, které sahají až do jižanského rocku nebo k Pink Floyd. Jasným důkazem je skladba Spiral Shadow, na které snad i hostuje Carlos Santana, jehož záhy vystřídá David Gilmour a střihne si sólo. Inspirace v „sedmdesátkách“ je hodně cítit napříč celou deskou. Kylesa se ale taky umí krásně psychedelicky zavlnit. Pomocí tuny efektů a podmanivého zpěvu Laury si pasáže nasáklé LSD vyloženě užíváte…třeba v Drop Out se vezete na psycho vlně, krásně zkaženě uvolněni a vzápětí do vás Laura svým řevem píchne notnou dávku jedu. Tohle má grupa krásně zvládnuté. Vokál je už standardně výborný; Laura spolu s druhým kytaristou Phillipem se krásně doplňují, více prostoru ovšem dostává Laura, která umí krásně svůj hlas zabarvit, ale i pořádně zostřit. Ten, vlastně ti, kteří byli ochuzeni o prostor, jsou oba bubeníci. Přál jsem si ještě více propletených rytmů jako na předešlých deskách, ale bohužel se bicí party drží při zemi. Velká škoda, protože bubenické proplétačky by dodaly desce ještě větší hloubku a atmosféru.

Suma sumárum, Kylesa na nás vytáhla nahrávku notně uvolněnou a hudebně rozmanitou. Je tu ale menší zádrhel. Z nahrávky nemám tak stoprocentní pocit a někdy jsem s ní vyloženě bojoval. Při poslechu jsem si připadal jako na houpačce - nahoru a dolů, nahoru a dolů, zábavnost fošny kolísá. Jsou tu skvělé motivy a melodie, které si člověk opravdu užije, na druhou stranu se na desce nacházejí i plytké momenty (skladba Don’t Look Back), jež nudí. Naštěstí převládají ty prvně jmenované; už tak si myslím, že někteří skalní fandové budou cestu ke Spiral Shadow hledat dlouho. Kylesa se nechala inspirovat historií až moc a nepřetvořila to do své koncepce. Je to kvalitní, místy návykové, přesto to nemá vlastní ksicht. Se Spiral Shadow se musí člověk trochu poprat a já všem ostatním takovou rvačku jen doporučuji. Přes všechny chybky si tu desku stejně oblíbíte. Takže do boje!