Dvoje bicí, dva vokály, z nichž jeden patří sympatické divě. Hromada rifů, nějaké to bahno, nějaká psychedelická ozvěna. Dost intenzivní, místy jemně bolestivé, rozkošný hlásek Laury znásilňovaný sama sebou. Gradace, stěny špinavých kytar z garáže, které jsou polepené plakátama stoner smeček. Do toho všeho ty dvoje bicí, stejný rytmus, stejné údery, stejný život.

Static Tensions je už čtvrtou deskou, opět krásný přebal, této party z Georgie a evidentně nechtějí polevit. Opět se nám dostává studnice masivních rifů, jejichž snahou je potrápit naše sluchovody. Stěny působí zprvu „masivně“ tak, jak je od Kylesy známe, ale i přes neustálé zahušťování se jeví na novince přístupněji (čistěji?). Oproti minulé desce si víc hrají s motivy, letmé post-rockové nitky např. letmé blouznění s Lauřiným vokálem, které se vzápětí rozboří další stěnou. V nejvýraznější a nejrozmanitější Running Red jsou pod celou tou vrstvou slyšet prozměnu Melvins. A tak se to táhne dál, celou deskou, posloucháte poprvé, podruhé, potřetí, u každého rifu, paternu zbystříte a říkáte si, tohle jsem už někde slyšel. Ano i ne, vzít tolik inspirací a přetavit to do jednoho celku podle svého tak, aby to celé klapalo, dokáže jen málokdo.

Kylesa má hodně podmanivých a působivých momentů, v jednu chvíli vás to stáhne do hlubokého skalnatého srázu, kde naráží moře o skaliska a v druhé jste na velké pusté planině, zataženo, déšť. Kylesa se může jevit místy, když to přeženu, étericky, ale pořád dominuje kytarová stavba, ten metal, který to drží pohromadě. Neutuchající dvoj-bicí baterie, které neskutečně drží tempo v „údernějších“ skladbách – první Scapegoat a devátá Perception např.

Hledáte něco mezi High On Fire, Baroness či Torche s óderém Melvins? Kylesa je pro vás.