Na jednu stranu si ale říkám, proč to měnit, když to funguje. Cult of the Dead bylo víceméně hodně povedené dílko, a tak nezbývá, než v onom duchu pokračovat i nadále. Descent Into Chaos je prostě další vybičovaná porce thrash metalu se špetkou smrtikovu. Nejedná se o nic originálního, ale narozdíl od jiných svůj um LOTD prodávají na skutečně masakrózních koncertech, které u mě překonali jen reformátoři SLAYER nebo třeba DEATH ANGEL. Nicméně Holanďané na to jdou trošku jinak, jelikož se soustředí převážně na šlapavé groovy riffáže, což z nich dělá vcelku slušný tank. Stejně jako nástroj války si prostě jedou a nic je nemůže zastavit, nebýt pár malých drobností v podobě věčně padajícího pásu na delších trasách…

Nebudu zbytečně hanit, jelikož není ani moc co, problémem ale opět dle mého soudu zůstává jistá plastičnost. Ta se ne a ne ztratit. Po střednětempé šlapce Lord of the Files opět zabřednou do jistého stereotypu a většina nápadů a zajímavých momentů ubývá, což má samozřejmě za následek, že zbytek alba už jen ze zvyku poslechnu, ale důsledně odzívám. Většina posledních skladeb i přes krásně škrábající sound zkrátka už nemá takové koule jako první polovička. Je tam opět cítit snaha, ale z hovna se bič prostě uplést nedá. Přitom ale záseky jako Night of the Sabbath, War in My Blood nebo Killzone mají hodně slušnou tendenci ničit, což dokazuje jen lehkou skladatelskou vyčpělost, která měla jistý dopad na rozpad i předcházející formace OCCULT.

Když budu upřímný, musím říct, že Descent Into Chaos není žádná velká nálož, která by přitáhla spousty dalších nových fanoušků. Je to ale i jistá sázka na jistotu, a ta se zde ve větší míře povedla. Stálí příznivci kapely budou jistě spokojeni, což se dá vlastně říct i o mně, jenže já jsem zkrátka pořád ten nenapravitelný hnidopich… Nicméně musím ještě na závěr škarohlídsky poznamenat, pokud jste stále ještě rozčarovaní z posledního alba SLAYER, tady se naštěstí není ničeho podobného obávat.