Letters from the Colony vám asi nic neřeknou, a to i kdybyste se zajímali jen o progresivní modernu. A mně donedávna také nic neřekli. LftC jsou ze Švédska a Vignette je jejich debut (mají ještě EP, které jsem neslyšel), který, světě div se, vyšel u Nuclear Blast - s Meshuggah asi jejich jediná kapela podobného math řazení.

Jste přezásobeni novou muzikou? Dejte si hned úvodní, vice než 8minutovou Galax, ta vám řekne, zda jsou Letters muzika pro vás. Nasekaný riff, sypanice, matikování, polyrytmy, jemný jazzíček, psychedelická pasáž, fajn aranže druhého kytaristy, ňákej ten riffing k tomu. Ano, Meshuggah asi nemá smysl zmiňovat, ale slyšeli jste snad někdy kapelu s matematicky zasekávacími riffy, která by švédské božstvo nepřipomněla? Letters ale jsou naprosto jiní, nejedou striktně v matice a písně si volně přecházejí mezi (i ne)spřízněnými žánry.

Nasleduje Erasing Contrast. Po úvodní riff-masírce přichází valivý riff, dýchne na vás feeling Gojiry a Švédi se zas vrhnou do navozování psychedelie, kterou záhy rozervou masakrózní frázovačkou (a je jedno, zda je to v danou chvíli groove, nebo jednodušší math), jíž vyaranžují do dvou atmosférických modifikací. Do prdele, tohle na mě funguje. Kurva funguje!

The Final Warning nabízí sekačky na několik variací, které v půlce začnou vytáčet kytary do metalově kopákového podkladu a pak zas sekačky a sekačky. Vybavují se mi Tandjent. Ti také oscilovali na pomezí math a groove metalu. Nijak zásadně komplikovaný a barevný song (ha, místy tu prolézají snad i SikTh), ale pochopíte na něm, že Letters do skladby necpou vždy všechno, i když podkladové atmosféry jsou i zde.

This Creature will Haunt Us Forever je fajn strunná mezihra, Cataclysm zas dost kytarová věc (zas mě napadají ti SikTh) vytahující záhy i riff ne nepodobný Bleed, několik blastujících úseků, pár zásekových (někdo by řekl breakdown, někdo slam) pasáží. Hlavně je hodně zřejmé, ze Letters silně pracují s dynamikou a nebojí se vícero motivů a strukturálně složitějších, avšak stále funkčních skladeb, viz Galax.

Terminus rozjíždí parní válec. Monstrózní, rozhoupaná sekačka místy s catchovskou atmosférou. Valivá pasáž přechází do gojirovské kytarovky, pak se frázuje, ale nejde do plných (LftC netlačí nutně furt na pilu), a zas gojirovštější tremolo moment, další rozfrázování (opět takové ty SikTh hrátky) a je tu atmo-závěr.

Glass Palaces, i když začínají pohodově, nejsou křehké. Jde zas o jeden z těch sekanějších kusů. Ale bacha, v půlce ho Letters zlomí do jemné oddechovky a parádní těžké houpačky, kde nedoprovodný kytarista opět úspěšně vymýšlí, jak skladbu aranžérsky a melodicky zpestřovat vč. fredrikovského sóla.

Sunwise tak ňák shrnuje vše dosavadní. Seká se (i ve vláčném tempu), kytary vyhrávají, zazní až Sol Niger Within sólo a za zmínku stojí určitě riff, v němž týpci z Borlänge, tedy bubeník, několikrát obmění rytmiku.

Víc než 12minutová Vignette je z větší části bez zkreslení a nezpívaná, i psychedelická, má boží akustický motanice (ha! motiv z úvodu Galax), které přejdou v bravurní prog kousek a dojde i na ságo. Jeden pozdější fragment opět připomene i Catch33 (jen připomene!), maličko djentu k závěru, ale furt v rámci severskýho myšlení, žádný standardy z kinder djent/math slabikáře.

Aby bylo jasno, i když v rámci výpomoci popisu muziky jsem několikrát sáhl po příměrech, Svediš nejsou podobní žádné kapele, co znám. Zručně misí math, prog, death a moderní metal, vplouvají a vyplouvají i mimo kovové žánry, experimentují se zvukem, aranžemi a celkově nápaditými kytarami a vkusnou, odpovídající rytmikou navíc vytváří pěkné atmosféry a často nečekaná vyústění i struktury. Hlavně se nedrží jakékoli formy a mají silné nápady, takže po poslechu si nejenže spoustu momentů vybavíte, ale především Vignette nezapomenete do přehrávače opět nacpat. Pro mě objev a jedna z nejzábavnějších desek letoška.