Lightning Bolt netřeba sáhodlouze představovat, duo z Rhode Island svojí vizi noise rocku tlačí přes 25 let a na scéně je to zavedenej pojem. Během tohohle čtvrtstoletí se jejich základní recept zas až tak moc nezměnil. Základ jsou často dost klišovitý metalový a punkový hoblovačky, který procházej generátorem o tří fázích: 1) horečný tempo, 2) rozsekaný rytmy a 3) chytlavý popový melodie. Vývoj kapely pak spočívá hlavně v piplání skladatelskýho umu a v tom, která fáze zrovna dostane víc prostoru.

Celkově Sonic Citadel působí jako výpravná, bombastická space opera sázející na profláklý postupy, ze kterejch buduje hravou, těžce návykovou záležitost. U Lightning Bolt skutečně platí, že čím ohranější riffy jdou dovnitř, tím lepší výsledek jde ven.Z tohohle pohledu jsou na novince dvě výrazný změny. Jednak je to oproti předchozí Fantasy Empire docela skok skladatelsky a skladby na novince jsou tak vzdušnější a líp vypointovaný. Třeba to, jak se sabbatovská riffáž v Big Thumper postupně mění v namakanou Lightning Bolt jízdu, považuju za jeden z nejlepších momentů jejich diskografie. A pak se Lightning Bolt na novince příkláněj k fázi tři, kdy chytlavý melodie a vokální linky dostávaj víc a víc prostoru – vliv Chippendalova bočáku Black Pus je cejtit! Sonic Citadel je tak zatím jejich nejpřístupnější a nejpopovější deska, která občas sahá i k žánrům, který u Ligtning Bolt dřív nebyly zvykem (třeba k prosluněnýmu, naivnímu kraut rocku v předposlední All Insane).

Sonic Citadel je výpravná, těžce návyková bombastická space opera, která si nezbedně hraje s mnoha profláklejma postupama. U Lightning Bolt skutečně platí, že čím ohranější riffy jdou dovnitř, tím lepší výsledek jde ven.