Lost in Kiev v rámci post-rocku považuji za vůbec jeden ze svých největších objevů. Vlastně jsem si v tomto mi oblíbeném žánru po několik roků nenalezl nikoho, kdo by mnou pohnul natolik jako tihle mladí Pařížané. O Lost in Kiev se na světové scéně šeptá a šíří slovo v superlativech, což byla jedna z věcí, jež mě zaujala a donutila pustit si videoklip k písni Insomnia. Než jsem začal prozkoumávat jejich dvě dosud vydaná alba, u tohoto komorního videa ze zkušebny jsem strávil hodiny.
Jak se mladá kapela s pouhými dvěma alby dostane mezi žánrovou smetánku? Značí to buď její kvality, nebo šikovný marketingový tah. V tomto případě se ale určitě jedná o tu první a příjemnější variantu. Kvality spolku do popředí tlačí ambice stát se jednou z předních skupin žánru, jen ještě vychytat pár drobných přešlapů.
Lost in Kiev na albu Nuit Noire pokračují v jistých (opravdu jen v jistých) ohledech tam, kde skončili na Motions. Instrumentální post-rock doprovázený pouze mluvenými dialogy (v myšlenkovém kontextu mají význam) dodávající skladbám na atmosféře a síle sdělení a působivosti, které dohromady tvoří jakýsi příběhový soundtrack. Očekávejte velmi nápadité a silné melodie, které vždy Lost in Kiev nasadí při vyvrcholeních skladeb, jimž předchází jemné melancholické pasáže.
Jednoduše, skladby jsou pro tento žánr typicky vrcholící, neopakují jednotlivé motivy, a když už, tak v mírně obměněné podobě a drobných odlišnostech. Lost in Kiev takto poukazují na své silné stránky, ale moc neví, co si s nimi počít. Mám totiž pocit, jako kdyby LiK nevěděli, jak vlastně chtějí znít, a tak ve výsledku občas působí nejistě, neb je té melancholické křehkosti někdy až příliš, i když posléze přijde velmi silný melodický motiv, díky němuž dochází k vrcholení dějství. To ale končí až moc rychle a vás mrzí, že jej kapela více nerozvedla (např. Mirrors, jinak asi nejsilnější kousek na desce). Prostě své nápady více rozvést, zkusit si s nimi více pohrát a namísto utnutí myšlence hlavu je roztáhnout do větších objemů a do různých tvarů.
Tohle hledání sebe sama spatřuji také v tom ohledu, že Nuit Noire zní jak od úplně jiného bandu. Ano, ty propletené prvky made in Lost in Kiev jsou zde patrné, ale nepostřehl bych, že jde o jednu a tu samou kapelu. Vadí, či ne? Má to své klady i zápory, Lost in Kiev tím však nevědomky dávají signál o svém neustálém hledání ideální tváře, jíž se prezentovat. Naleznou ji? To je otázka do budoucna, ale nejdelším přemostěním mezi Nuit Noire a Motions je aranžérská práce. Recenzovaná deska bije v jiskřivých rytmech pečlivě zakomponované jemné elektroniky, zatímco Motions bylo podporováno pouze klávesovými klapkami.
Ostatní proměnné fáze nejsou tolik patrné, ale rovněž se podepisují na jiném zvukovém vzhledu Francouzů. Nuit Noire ubírá na tvrdosti a šetří jí (má to vliv na kritiku, kterou jsem vznesl výše), dialogy umocňující atmosféru jsou opět jinak zbarvené a vyjadřují odlišné postavy v odlišném ději. Ale podobný vývoj v detailech kvituji. Nechceme totiž, aby to bylo všechno na jedno brdo a příběh vám splýval s těmi staršími. Na druhou stranu oproti tomu všemu má nynější tvorba post-rockerů říznější produkci, takže když už tvrdší pasáže přijdou, užijete si krásně nabroušené kytarové prohánění adrenalinu v těle spolu s dobře nazvučenou bicí soupravou, která žene tuto mašinu vpřed v přímočařejším rytmu, avšak nebojí se ani progresivních postupů jdoucích ruku v ruce s technickou zručností bubeníka. A tak tu máme další z více případů kontrastů a alternativních řešení.
Finále? Máme tu druhé album kapely, která prodělala už s debutem raketový start a nyní na to doplatila nedostatkem vědomí, kudy se vlastně vydat dát, jak znít a jakým způsobem využít své, a není jich málo!, přednosti. I tak se ale jedná o hodně nadprůměrné album, které do dnešních dnů nemůžu dostat z hlavy. Nuit Noire není napínavý soundtrack, je křehký a melancholický jako procházka tichými, nočními ulicemi a lehkého vánku doprovázeným pouze elektrizujícími šumy pouličních lamp.
- tihle Frantíci opět zažehli můj dávno zapomenutý zájem o post-rock a pomalou instrumentální hudbu vůbec. Mám tu pár oblíbenců a zbytek mi přijde vykradený, nudný, bez nápadu, prázdný… Nicméně s tímto názvem a zemí původu jsem si musel dát ochutnávku a od té chvíle mě to nepustilo. Šedivá atmosféra plná mlhy a temna, ideální na noční cesty mhd nebo i autem. (loathsomE)
Vložit komentář