Lost in Kiev jsou malou kapelou vydávající obrovské desky. Ať už se budeme bavit o prvotině Motions nebo desce druhé Nuit Noire. A pro novinku Persona to platí dvojnásob. Lost in Kiev jsou totiž tak trochu hudebními chameleony. Na každé nahrávce jasně udržují esenci svého rukopisu, podle které kapelu ihned poznáte, ale vždycky je hudební koncept trošku odlišný. Pařížané putují bohatým hudebním vesmírem a berou si z něj úlomky různorodých vlivů, ze kterých pak tvoří pestrobarevnou hudební galaxii.

Je to nový úsvit života – jiskra, která zažehne existenci něčeho mnohem většího než jsme my lidstvo. Persona začíná, umělé oči se otevírají a z každého tónu vychází elektrizující vzrušení. Jemný synthový puls probouzí album k životu a futuristické zvuky úspěšně uvádějí posluchače do děje – do děje, kde dochází k revoluci v oblasti umělé inteligence. Persona už není jenom hudba, je to soundtrack s koncepčním příběhem, který by mohl být nahrán pro sci-fi film či tématickou hru. Experimenty zde tkví v častém využívání elektroniky a v prolínání žánrových dimenzí post-rocku a synthu svým vlastním způsobem. Pozor – myslím tím rukopis hudebníků, jinak bychom zde vlivy jiných kapel najít určitě mohli (God is an Astronaut především).

Základní funkce života Persony tvoří hravé kytary a jejich efekty, které jsou zajímavě a účelně podané. Tvoří výrazné melodie, které jsou spouštěcí jiskrou pro následnou gradaci, nebo jen vzletně tvoří prostor kolem posluchače. Uslyšíte také syrové kytary, řízností přesahující až k metalu. Party obou kytaristů jsou podloženy drnčivou basou, která je v písních docela dost výrazná a kompozice řádně přitvrzuje. Z mozku Pesrony pak vycházejí synthové rytmy nebo různé samply, které na albu dostávají velký prostor. Například Lifelooper® začíná pěkně zostra – píseň začíná jako nespoutaná a explozivní kytarovka, ve své polovině se však skladba změní v čistý synth, ve kterém k docílení atmosféry pomáhá zefektovaná kytarová linka a do rytmu zapadající, roboticky působící ženský hlas. Ta industriální atmosféra je opravdu excelentní!

Dialogy tvoří velmi důležitou součást Persony, pomáhají totiž budovat celý děj a přidávají mu na účinnosti. Například Pygmalion zaznamenává dialog mezi výzkumnou pracovnicí a umělou inteligencí, což následně graduje v nádhernou „vesmírnou“ pasáž. V následné skladbě Mindfiles zase nadává nějaký muž na zasrané roboty, což posiluje naštvanost už tak průbojné skladby. Lost in Kiev mohou právě na těchto prvcích stavět, a posouvat je ještě dál… a posouvat samotný žánr, pokud budou jejich ambice růst.

Díky albu Persona si Francouzi vybudovali zdatný základ pro zrod dalších zajímavých příběhů. Persona baví od začátku až do konce, stopáž okolo 45 minut uteče jako život smrtelníka, a tak album svádí k mnoha opakovaným poslechům. Persona je přeplněná skvělými hudebními postupy, vtahuje do děje soundtrackovou atmosférou a dovede zahrát na citlivé emoce, jak se na správný příběh sluší a patří. Přivítejte novou formu života – Personu!