Lunatic Gods jsou jednou z kapel, na které jsem narazil už kdysi dávno staromódní cestou: skrze pořad Madhouse na televizní stanici Óčko, kde svého času hrála promo videa k desce Mythus (2004) a já se zdráhal uvěřit, že něco tak dobrého může pocházet od našich východních sousedů (patřím totiž ke škarohlídům, kteří CZ/SK scénu považují za konkurence ve světě nepříliš schopnou a málokdy objevím umělce – nejen hudebního – jenž by mou skepsí otřásl). Avantgardní death metal ovlivněný všemi možnými ne-metalovými žánry na zmíněném albu však ještě nebyl nic proti následujícímu dílu Ante Portas (2007), kdy Slováky napadla báječná myšlenka: zpívat v rodném jazyce! Tím ještě více zdůraznili folklórní prvky své hudby, že by je snad bylo možno zvát i folk metalem, kdyby to nebyla škatulka poněkud zavádějící. Není divu, že jsem novou kolekci Vlnobytie (které slibovalo navázat na filosofující slovenské texty již svým názvem) očekával věru dychtivě.

Jako první jsem slyšel skladbu Starecká a hned jsem se cítil jako doma: Hiraxův specifický styl hry na kytaru (hlavně sóla), vícehlasné zpěvy (čisté i řvané) a hlavně stále odvážnější ozvuky folklóru – jmenovitě v této písni jsem si vzpomněl na dávné přání principála Hiraxe zmíněné v rozhovoru ve Sparku: že jej fascinuje myšlenka propojit svůj lunatický metal s tradiční cimbálovkou. A je to tady, říkal jsem si se spokojeným úsměvem, když jsem poslouchal úvodní souboj cimbálu s blastbeatem na bicí (zní to vážně úžasně, ačkoli fanoušci Jožky Černého by zřejmě ohrnuli nosy).

Folklór se akcentuje i v textech: Lunatic Gods jednak ve dvou skladbách zhudebnili pověst od etnografa P. Dobšinského (1828–1885) O krásnej Ibronke – materiál uchopili opravdu ve velkém stylu, takže většina zpěvů jsou přímé citace a dojde i na vypravěče dotvářejícího příběh. Dalším návratem do starých časů je například příběh o loupežníku Emilovi z 16. století obsažený v úvodní vypalovačce Zbojnícka – jejíž obsah brojící proti establishmentu je rozhodně aktuální i v současnosti.

„Traste sa, pánske psi
dnes je noc plná hviezd
modrá krv bude tiecť
zpečatí krivdy a svinstvá!“

Vlnobytie se celkovým vyzněním od předchozího Ante Portas příliš neliší: podobný zvuk, podobné postupy – ubylo pouze šílenství a ostrého metalu, hudebníci nechávají častěji vyniknout lidové nástroje, vítězí epičnost nad agresivitou. Tento fakt je pro hodnocení desky zásadní, avšak záleží na každém posluchači, jak jej přijme: určitě se najdou tací, kteří pomalou transformaci Lunatic Gods v jakýsi metalový Čechomor uvítají a budou ji považovat za logické vyústění dosavadního směřování skupiny. Já v tomto ohledu budu kritičtější a přiznám, že pomalejší pasáže s důrazem na folklór nebo na text mi občas narušují dynamiku nahrávky a nebaví mě tolik jako našlapané skladby. Po více posleších může také mluvené slovo ve skladbách i Ibronke působit rušivě.

Lunatic Gods tedy vítězí tam, kde sázejí na zběsilost, vokální brilanci a nepravděpodobné kombinace postupů. Kvality minulé nahrávky nepřekonali, ale ani se od nich příliš nevzdálili: stále se jedná o výjimečně originální kapelu, která má v regionu pramálo konkurence.
 
P.S.: Pavel Hirax Baričák, sólový kytarista a autor většiny hudby a všech textů Lunatic Gods, je mimo jiné taky básník, spisovatel, cestovatel a blogger. Podnětným materiálem zásobuje čtenáře například zde: http://baricak.blog.sme.sk/