Madcult je nadějná tvrdě hudební kapela ze slovenského Zvolenu. Záměrně píšu tvrdě hudební, protože jak se v těch post-corech a ostatních pseudožánrech moc neorientuju, tak otevřeně přiznávám, že pro mě byl problém Madcult nějak rozumně zaškatulkovat. Občas ale pomůže to, k čemu se hlásí kapela sama, v tomto případě jde o jakýsi alternativně pojatý hardcore s prvky deathcoru, protknutý přemýšlivějšími a posluchačsky přístupnějšími pasážemi. Možná by se někomu chtělo napsat post-rockovými, ale tomu se radši vyhnu.

Pokud si toto EP o počtu čtyř skladeb poslechnete (momentálně je celé k dispozici na bandzone profilu kapely), musíte chtě nechtě dojít k závěru, že je produkčně a technicky ošetřeno znamenitě. Nahrávalo se na Slovensku ve studiu Rolanda Grapowa (Masterplan, ex-Helloween) a následný mix si vzal na svá bedra John Mitchell (měl na starosti mimo jiné Architects, Annotations Of An Autopsy nebo Funeral For A Friend) v Outhouse studios. Těžko v tomto ohledu vznášet nějakou kritiku, stejně jako vůči instrumentálním a skladatelským dovednostem kapely, které jsou rovněž v daném hudebním odvětví, nebojím se říct, na světové úrovni.

Čtyři skladby ale utečou jak velká voda a je potřeba je nějak zhodnotit. Je znát, že kapela má svoje výrazové prostředky nacvičené od ikon žánru bezchybně a rovněž beru v potaz fakt, že nehrají hudební styl, u kterého by měl člověk tendence prozpěvovat si ve sprše. Přesto ve mně po opakovaném poslechu zůstal pocit, že nevím, co si o tom mám myslet. Vlastně ve mně nezůstal žádný pocit. Nějaký výrazný umělecký dojem trvalejšího charakteru, který by přetrval déle než v časovém intervalu od stisknutí tlačítka „play“ po dohrání poslední vteřiny závěrečné Buried in a Glass Casket, ve mně prostě Madcult nezanechali. A to i přesto, že jak už jsem psal výše, kapela neběsní a netlačí na pilu od začátku do konce, naopak svoje songy prokládá i hravějšími (viz úvod Strike a Bargain) nebo melancholičtějšími pasážemi a mezihrami (Buried in a Glass Casket). Jenže i tyhle části na mě působí dost šablonovitě, takže i přesto, že žánrově příbuzné skupiny příliš neposlouchám, vkrádá se ke mně pocit, že to není nic nového pod sluncem. To nemusí být vyloženě negativní aspekt, možná se Madcult ani o nějakou přílišnou originalitu nesnaží a hrají prostě jen to, co je baví. Bohužel potom musí počítat s tím, že to, co hrají, je momentálně nejspíš na vrcholu své popularity (pokud tedy už není za tím vrcholem) a tak jim hrozí, že splynou s davem a budou jen „jedni z mnoha“, kam jsem si je zařadil i já. A jak všichni víme, trendové kapely se příliš dlouhé kariéře na výsluní popularity netěší (pokud ovšem včas nechytí odjezd dalšího trendy rychlíku).

Ale nerad bych končil recenzi negativně, Madcult nahráli kvalitní EP plné agresivní a členité kombinace hardcoru a metalu s občasnými přesahy do měkčích žánrů. EP, které je po formální stránce bez vady (a do kterého vzhledem k vysoké zvukové kvalitě a momentální absenci vydavatele museli nejspíš nacpat nemálo prostředků z vlastní kapsy), takže pokud holdujete podobné hudbě, doporučuji vyzkoušet tuto slovenskou naději. A kapele vzkazuji: To, co děláte, děláte hodně dobře, ale zkuste si prošlapat cestu k vlastní tváři a nebýt tolik zaměnitelní, abyste se brzo neztratili ve stádu podobných kapel, kterých v současnosti není zrovna málo.