„Tak nám Madebythefire vydali desku,“ řekla posluhovačka.

„Kerý Madebythefire, paní Müllerová?“ ptá se Švejk, který opustil před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba.

„Já znám dva. Jedni, co nás, nepřipravený, válcovali ke sklonku léta páně 2004 ve Psovi před dnes už na mýty opředeném představení The End. No, paní, pamatujete si to? Ne? Přišlo tam asi třicet lidí, ale každej vod tý doby říká, že si ten památnej večír pamatuje doteď! A pak znám ještě jedny, ty už ovšem nějak vyměkli. Jo a už nejsou tři, ale maj o jednoho navíc.“

„Počkejte, pane Švejk, to je nějaký divný. Tihleti teprv loni vydali první desku!“

„Jo, to sedí, voni divný jsou. Představte si to, už maj hotový album, každej ty skladby slyšel kolikrát naživo, ale doma si to nikdo nikdy nepustí.“
 
 
Neuvěřitelné. Na to, že Plzenští vydají desku, by si nevsadil ani ten nejfanatičtější bookmaker. S postupujícími léty se o kapele v kruzích zasvěcených mluvilo jako o té, „která nikdy nic nevydá“. Nebyli daleko od pravdy. I těm nejotrlejším došla trpělivost, zlomili pomyslnou hůl a čekat přestali. Řada z lidí, kteří kapelu znají deset let a víc, si po zjištění, že vyšel debut, patrně řekla: „No a co?“

Jaký nevděk a nespravedlnost. Budet (budget, debut, bidet, jak chcete) nahrávaný údajně přes tři roky představuje skupinu už v jiném světle, než s čím vyrukovala na zmíněném vystoupení. Podmanivý a inženýrsky precizní post-rock, jaký jen tak neuslyšíte. Hm, opravdu? Červíček v matadorovi hlodá a ptá se: Neví toho stylového obratu škoda?

Chirurgicky přesné zmeshuggované emíčko je minulostí. Neurvalost je nahrazena košatějšími aranžemi, neurvalou stísněnost střídá zhudebněná instrumentální ovocnářská kolonie emocí. Noha na plyn už netlačí, řidič jede muzikantskou krajinou disciplinovanějších 50km/h a kochá se vlevo vpravo. Horizont stále před sebou, scenerie se mění spolu s rychle za sebou jdoucími zatáčkami. Kawasaki, Yamaha.... Zapomeňte. Žádných 258 kW se nekoná. Hned úvodní Flowers Power dává na vědomí, že tulák mává slunečnicí a za sebou má západ slunce.

Ale nebuďme nespravedliví. I přes touhu slyšet něco nadupanějšího i nostalgik musí po několika seznamovacích posleších uznat, že skupina stále umí. Byť už neoperuje v industriálním prostředí zakaboněných tváří, ale na poli impresionistické krajinomalby. A taky něco z minula zůstalo. Madebythefire totiž nehrají kromobyčejný rozplizlý post-rock, kde se rozvíjí jeden dva nápady a kde se od posluchačů čeká, že se v jejich halu budou rochnit. Takových jsme už slyšeli kvanta. Ale to od MBTF nečekejte, oni jsou živel. Všech osm skladeb je na žánr příliš technických a nepředvídatelných. Sypou jeden nápad za druhým, až mathcorově (s uvozovkami, prosím) staví a následně boří, puzzle motivů předělávají, dekonstruují. Lichodobé rytmy hrají prim, stejně tak jako jednotlivé hráčské individuality. Někde přejímá žezlo kytara, onde si hlavní roli převezme basa a její šestistrunná kolegyně ji doprovází citlivým vybrnkáváním. A vzadu stále nevyzpytatelné bicí, neposedné jako býk při koridě. To vše dohromady dává organicky tepající celek, který prokouknout zabere mnoho času. Deska trvá sice něco málo přes půlhodinku, ale obsahem vydá za dvě.

Budet je nakonec takový malý zázrak. Zázrak je i cena za vinyl, prostě za hubičku. Ale moment. Co takhle hodit kamsi do internetového prostoru nikdy nezveřejněného předchůdce? Když už ne pro srovnání, tak alespoň pro obeznámení neznalých, že loňský debut nevznikal ze vzduchoprázdna. Koneckonců, on to žádný debut není, je to prostě Budet.