Kde začít? Asi v roce 1974, kdy legendární Magma otevírá stejnojmenným albem sérii Köhntarkösz. Děj se stejně jako v trilogii Theusz Hamtaahk točí okolo propojení světa Kobaïa a Země (což je dnes to samé). Egyptský faraón Ëmëhntëht-Rê (první člověk užívající Kobaïan, umělý jazyk kapely Magma) prahne po nesmrtelnosti, které chce dosáhnout vzkříšením boha Ptaha. Při svém pokusu však umírá a je pohřben do hrobky, kterou nikdy nikdo neotevře, ležící v údolí, které nikdy nikdo nenajde. Až archeolog Köhntarkösz přichází do vesnice sdělit místním obyvatelům, že to on je předurčen, aby hrobku dávného panovníka otevřel. Lid přesvědčí schopností hovořit faraónovým jazykem a je slavnostně odveden do krypty. Vchází do dávno zapomenutých míst, aby omdlel v přívalu dávného prachu. V nastalé iluzi spatří pradávné poselství zanechané Ëmëhntëht-Rê.

Album není tak zcela novinkové. Celá půlka byla zakomponována ve starších albech, případně prezentována živě. Zbývající část závěrečného dílu spatřila prvně světlo světa při živých vystoupeních po reunionu a vydání K.A. (Kohntarkosz Anteria) - druhé části trilogie. Byla pozitivně přijata publikem a Christian Vander se v rozhovorech zavázal, že celek spatří světlo světa coby regulérní album. Od počátku roku 2007 tedy kapela pracuje na novém materiálu, opět se mění složení (proběhne výměna klávesisty a vokálového souboru). Ëmëhntëht-Rê je ovšem mnohem více. Celý materiál byl tvořen a psán celých třicet let, vyrostl s duševním vývojem Vandera, s jeho životní filosofií. Magma byl, je a bude uzavřený svět uvnitř mysli a srdce geniálního strůjce vlastního světa, náboženství a přesvědčení. Přes těžká vrata do světa Kobaïa můžeme nahlédnout, plně pochopit vztahy a významy všech zápletek ovšem nemůžeme. Hudebně ovlivněn především Johnem Coltranem, Carlem Orffem, Bélou Bartókem, buduje Vander mohylu obklopenou jedněmi z nejtajuplnějších šifer hudebního světa vůbec. Pojďme ale k albu.

Úvod obstará pohádková předehra Ëmëhntëht-Rê I složená z Ëmëhntëht-Rê (Live/Köhntahk) a Rinde (Attahk). Obě skladby se spojí v jeden fungující celek, především té druhé prospívá vokál Isabelle Feuillebois, s ní dostane ten pravý šarm a skutečně klouže po uších v překrásné gradaci. Táhlá a řekněme nosná Ëmëhntëht-Rê II začíná s Ëmëhntëht-Rê (Ëmëhntëht-Rê (Extrait No. 2) (Üdü Wüdü)). Příjemně rytmický Vanderův hlas zaniká postupně ve sboru, aby se vrátil v přerodu v Hhaï (Live/Hhaï). Celá část je proti svému vzoru mnohem jemnější a koncipována od počátku na příjemné harmonii basy a klavíru, který nahrazuje Fendery i ve zmíněné Hhaï. Té dominuje opět Vander a mnohem zásadnější, až téměř kazatelský projev oproti původní ´rozhrkané káře´. Toto zpracování je podstatně dospělejší a navíc mnohem uvěřitelnější než v původní víceméně improvizační podobě. Navíc Kobaïan v moderní produkci podstatně víc naplňuje myšlenku, že se jedná o jazyk fonetický a způsob, jakým jsou komponována a zpívána slova >> jejich samotný význam, tedy pouhou náhradu za francouzštinu, která nemá potřebné prostředky. Celá Hhaï (i když proti originálu krácena) se na Ëmëhntëht-Rê posouvá o několik levelů do absolutní špičky toho, co kdy Vander sepsal. Závěr dvojky obstará Zombies, opět z famózního Üdü Wüdü. Podle mého naprosto skromného názoru se Zombies v rámci novinky dočkává určitě satisfakce. Na původním albu setrvává přece jen v roli pouhého předskokana opulentní De Futura, jejíž prvky se v přepracované verzi nejenže vytrácejí, ale především přechází do zběsilejšího groovu, na rozdíl od Top-ovského bahna. To jako nic proti Jannickovi, jeho Infernal Machina je pro mě v top 2008. Celá první část (zřejmě) zachycuje Ëmëhntëht-Rê ještě živoucího, promlouvá skrz Christiana Vandera. Vývoj děje tak, jak se zdá, ovšem popírá předchozí myšlenku, že byl zabit. Zdá se spíš, že na cestě za vzkříšením Ptaha, na cestě k nesmrtelnosti, byl faraón svým způsobem úspěšný. Celá druhá část, i přes svou rozpolcenost, zachytává odvážný pochod, cestu krále země mrtvých, cestu Ëmëhntëht-Rê k životu věčnému.

Zbylá část alba netěží staré nahrávky, je novinkovou, byť Ëmëhntëht-Rê III byla podle zvěstí původně závěrečnou částí Zombies. Hned zkraje nás přivítá agresivnější ženský hlas podbarven sborem, abychom definitivně opustili hrobku a přenesli se do míst ještě mnohem ponuřejších a neznámějších. Ëmëhntëht-Rê prostupuje místy, kterým nezvykneme říkat život a jedinými jeho průvodci budiž andělé. Celá trojka vyzní proti předchozím až rituálně, Ëmëhntëht-Rê se v modlitbách střídá s průvodcem, sbor frenetický trance opakováním krátkých slov jenom podtrhuje. Hudebně Vander několikanásobně překračuje svůj vlastní stín, nahrávka zde pulsuje životem, zažívá zvraty a definitivně hudební složka je nosnou konstrukcí příběhu. Ten je v této fázi stěží uchopitelný, celým scénářem prostupuje velké množství zpětných vazeb, závěr působí skutečně jako retrospektiva. Co na Ëmëhntëht-Rê našel a jak zašel? Co Köhntarkösz objevil v hrobce a kdo to skutečně je? Nevíme nic.

Děj uzavírá pohřební Funëhrarïum Kanht s gongem na konci, mapující poslední chvíle Ëmëhntëht-Rê. Poslední deklamace Sêhë jenom opakuje pasáž hned na začátku první části, tedy tu část, která byla do původní nahrávky nově vkomponována. I to ve mně vzbuzuje pocit, že celý děj okolo nesmrtelnosti je ve skutečnosti cyklus, nikoliv jedna příběhová linie. Tak se jeví celé album a i celá trilogie. Reflektuje sebe sama, vrací se ke svým momentům, přepracovává je a užívá znovu na nových místech.

Co říct v sumě? Ëmëhntëht-Rê je zřejmě nejvyspělejším materiálem Magma vůbec. Na jednu stranu je podstatně čitelnější hudební záležitostí, na druhou stranu právě tak odhaluje celou paletu, se kterou píše příběh a tím se stává možná ještě méně přístupnou. Změnu prodělal i Christian Vander. Ustupuje od myšlenky světa Kobaïa a připouští, že popisuje příběh Země samotné. Album dává větší roli hudbě než slovům, jazyk používá jen jako pomůcku vykreslení děje a skutečný slovní význam budiž upozaděn. Nahrávku nejde nedoporučit, včetně DVD Phases zachytávající naprosté Vanderovo odevzdání výsledku během nahrávání. Deset bodů a zpětně místo na bedně v TOP 2009.

Omluvte asi trochu těžkopádnost textu. Je asi takový, jaká je hudba Magma. A to jsem teprve na cestě!