Nové split cd Ostrafských bohů Malignant Tumour a britských nájemných vrahů Gurkha je tady, POSERTE SE!!! Ok, posírat se nemusíte, ale pokud jste příznivci punku, crustu, rock’n’rollu a podobných záležitostí, minimálně zpozorněte. Split Cd vydané Insane Society Rec totiž může uspokojit všechny vaše touhy a potřeby, parametry na to zajisté má.
Začnu hezky od toho, co zaujalo jako první – parádní provedení digi packu s libovolně nastavitelným hlavním motivem a grafikou, která je udělána celkově ve dvou provedeních – Malignant Tumour a Gurkha. Moc hezky a originálně vyřešené. První dojmy z vizuálního provedení digipacku jsou tedy výborné, teď ovšem přichází na řadu dojmy patrně důležitější, a to dojmy z muziky samotné.
Popravdě řečeno, předem bylo docela jasné, co čekat. Alespoň od Malignant Tumour, protože u nich se nějakých velkých změn asi nedočkáme (bohužel nebo bohudík, jak chcete). Od první minuty klasický, šlapavý a neuhlazený rock’n’roll, jaký ho fanoušci chtějí a vyžadují. Já, abych pravdu řekl, jsem se nikdy k fanouškům Malignant Tumour neřadil, respektive tato kapela šla jaksi mimo mě. Zlom nastal pravděpodobně někdy u prvních poslechů Burn in Hell a hlavně na Fest of Mad 4., kde mě pohodou a lehkostí hýřící vystoupení vtáhlo a bavilo od první do poslední minuty. A musím přiznat, že s novinkou tomu není jinak

(nutno dodat, že jako novinky můžeme brát jen prvních šest skladeb, zbývajících sedm skladeb už známe z dřívějška). Pravda sice je, že na podobnou muziku musím mít správnou náladu a rozpoložení, ale o to víc si pak poslechu užívám. Krásně odsýpající šlapavé skladby na pomezí starého crustu a klasického motörheadovského rock’n’rollu mají ohromnou šťávu a tah na branku. Dobré nápady a melodie tuto klasickou punkující odrhovačku zase ještě o kousek zvedají, takže výsledek je velice dobrý a příjemný na poslech. Nechybí nic, co bychom zde postrádat mohli – punkující rytmika, nakřáplý vokál (hlas jak po deseti panácích a dvou krabičkách cigaret), jednoduché, agresivní, přesto melodické kytary, a nebudou nám zde chybět ani klasická špinavá sóla. Poslouchat tohle celý večer, to bych asi nevydržel - jakási monotónnost se po delším poslechu dostavuje, ale jak říkám, když je na to nálada, tak mě nová deska Malignant Tumour baví. A nemluvím o koncertech, kde to je tancovačka jak víno. Vrcholem je pro mě bezpochyby parádní hymna Saddam Hussein is Rock’n’roll. Je to jednoduché, je to o třech akordech, splašených bicích a vychlastaném hlase, ale baví to a má to šťávu.
Druhá část tohoto split cd je věnována britské kapele Gurkha. Jejich prostor na cd

je o trochu menší a zlobit se kvůli tomu určitě nebudu. Jejich hudba sice není úplně špatná, ale Malignant u mě vítězí. Gurkha je agresivnější, rychlejší, crustovější, špinavější, ale na druhou stranu méně zajímavá, chybí nějaké osvěžující vyhrávky, melodické linky a momenty, které mě u Malignantu baví a vtáhnou, zde příliš nenacházím. Je to sice možná lehce nadprůměrný, hodně ostrý a agresivní punk, ale bez větších nápadů a bez větší invence a tak působí opravdu spíš jen jako docela obyčejná odrhovačka, kde se občas objeví světlejší moment (jako například refrén v Retardant). Vokálně se na nahrávce podílí každý z členů, což vidím jako plus a alespoň vokálně je to docela pestré (i když o žádný zázrak se také nejedná). Gurkha-část není vyloženě špatná, věřím, že na koncertě by to mohlo být velice zábavné a dobré, ale nejedná se o nic výjimečného nebo zajímavého, zkrátka průměr.
Česko vs. Anglie, v tomto souboji u mě pro tentokrát vítězí Malignant Tumour, při jejichž poslechu jsem se bavil více, jejich muzika mi přijde přirozenější, s lehkostí a nadhledem podaná a celkově o hodně záživnější.
P.S.: Součástí cd je i velice zábavná multimediální stopa.