Mnoo, težko psáti o takové hudební paletě. Nejdříve blackmetalová vášeň objala hráče Manes, aby se z ní později mohli vyprostit a nabídnout svou představu o novém směřování jejich, potažmo obecně hudebního vývoje. Mauro Berchi z Canaan vytvořil dost povedený obal, náladou přesně odpovídající obsahu disku.
Musím uznat, že ne každému se povede umně mixnout d’n’b rytmiku či sample pod bicí tak, aby se s ostatními hudebními složkami vzájemně neničili a vylezlo z toho něco kloudného. Když se ovšem něco takového zdaří, stojí to jako v tomto případě za to. Vokál s jeho zabarvením se k vykreslení emocí jedinečně hodí a je jedním z hlavních nosníků. Tahle hudba nutí k zamyšlení. Saxofon, klávesy, beaty, samply, pisklavé kytary na pozadí silné a přitom maximálně jednoduché melodie. Vše se vzájemně doplňuje a zní silně, přitom decentně. Každý úder a nota hraje v takové hudbě o to podstatnější roli. Příjemná fúze metalových a nemetalových prvků je zářným příkladem, jak se dá pracovat s emocemi a náladami. Vzpomínám na jednu skupinu a jejich The Mother and the Enemy. Zase trochu jinak a také skvěle nebo ne?
Norsko mne znovu přesvědčuje o svém výsadním postavení na hudebním poli, kde se prolínají styly a směry naprosto přirozeně.

8 / 47:08