EPko načínaj slavonický March Of The Hordes, což je kapela vzniknuvší na troskách disbeatový Deviace doby za účasti snad všech jejích členů po tom, co zjistili, že ještě o něco blíž než ke crustpunkovejm kolovrátkům maj k těm švédskejm-dřevorubeckejm-dödesmëdlovejm. To celkem jasně naznačuje, že kořeny kapely jsou spíš v HC/punkový scéně, ve který se o MOTH poslední dobou hodně mluví.

Po LP splitku s Disbeatless (free sos na blogu, mapujícím slavonický podhoubí), na kterým byly patrnější crustový vlivy, těžká rytmika a hrubší vokál, došlo k výměně právě na postu vokalisty a po jeho aklimatizaci začala nakopnutá kapela hodně koncertovat a zřejmě hodně naslouchat Fenrizově propagandě I am the Graves of the 80s. Materiál ze splitka je zase o něco víc metal, až to působí, že čím líp ovládaj muzikanti svoje nástroje, tím míň je ten punk baví, hehe. Přelívající se kytarový vlny si jasně libujou v přelomu let osmdesátých a devadesátých, ale místy mi kytary přijdou docela nevýrazný, ztrácí se v pozadí a to i v momentech, kdy by měla melodie uchvacovat většinu pozornosti. Co se nepovedlo v masteringu kytar, nahrazuje vokál, kterej tentokrát zní jakoby zpovzdálí a zastřeně, což mnohem líp odpovídá poselství epickejch textů, který oprašujou prachem zavátý klišé metalový epiky z dob, kdy to ještě nebylo sprostý slovo.

Je vidět, že Bathory byli při tvorbě zvuku určitě větší inspirací než Hypocrisy, což je na jednu stranu určitě dobře a což Hromyho Low Resolution „studio“ na výbornou splnilo, ale předchozí LP split z Hellsoundu má sound o něco hutnější. Nicméně neduhem obou pecek není až tak zvuk, jako typická švédská  kolovrátkovitost, která byla v mejch očích vždycky velkou slabinou tohohle stylu, pročež jsem původně chtěl bejt na první půlku týhle placky přísnöjší, ale opakovaným točením černýho kotouče si mě MOTH získali svou atmoškou.

Nahrávku beru jako první pokus o death metal, takže odpouštím, že se ne úplně pořád něco děje a beru to jako příslib do budoucna. Navíc, největší sympatie ke kapele chovám za jejich pořadatelskou činnost, jejich zkušebna je asi nejgeniálnější díra, ve který jsem za poslední dobu byl na koncíku. Zvuk na úrovni leckterýho klubu a vynikající atmosféra s naprosto geniálním minimalistickým osvětlením. Velkej respekt, jaký věci dokážou dlouhodobě a úspěšně pořádat na periferii republiky..

PS: March Of The Hordes jste mohli vidět na jednom pódiu se členama Centinex (hrajícími v Demonical), info zde.
 
Escape The Flesh, neznámá banda z bezejmennýho města, váš první poslech ze streamu. Zkoušíte si vizualizovat bahno, co se hrne z repráků. Hřbitovní scenérie, kresba Dennis Dread a hlavní motiv - ohnilá mrtvola Leifa Cuznera sedí na náhrobku otevřenýho hrobu uprostřed zimní noci a hulí obrovský brko. A to bude podle slov tahouna kapely Antihumanoida Pepka teprve ta příští nahrávka stonerdoomový EP s blackmetalovým zvukem, hehe.

Tady je základ valivej death metal první půlky devadesátejch let á la Asphyx nebo trochu Bolt Thrower + současnej špinavej death/doom, kde se nabízí přirovnání ke Coffins nebo Hooded Menace, o kterejch náhodou vím, že je Pepek sjížděl do zblbnutí, ale ani jedni se neprofilují podobným dřevním zvukem a stonerovejma výjezdama. Zatímco Coffins jsou surovější a Hooded Menace se víc zaměřujou na svou typickou zvrácenou melodiku, Escape The Flesh zajímavě kombinujou stonerový sóla, střednětempou staroškolskou bahenní valivost (Lahar – ničivý proud bahnotoku!) a zemitej záhrobní death/doom. Líbí se mi, jak bicí doplňujou muziku a vůbec, bicí party týhle půlky mě baví víc než u MOTH, což je zajímavý zejména proto, že je nahrával stejnej člověk, protože kmenovej bicák ETF byl v době nástupu do studia Skála indisponován, proto byl jako náhrada povolán Mitch z MOTH.

Zvuk je čistší než u prvně jmenovaných a na poměry malýho studia a první regulérní nahrávky poměrně dost slušnej, ale samozřejmě si umím představit víc zabijáckou produkci, takže jsem zvědav, co přinesou časy příští. Tuhle bandu budu sledovat.
 
4 skladby - dvacet minut soundtracku k procházkám po švédských hřbitovech. Digisleeve s lisovaným CD uvnitř seženete za 100,- v distribuci zúčastněných labelů, popř. u kapel na koncertech. Což je v případě Escape The Flesh nejblíž They shall feast vol. 3, kde budou sdílet prkna s dalšíma zajímavejma bandama.
 
Volný stažení / stream na bandcampu agilního labelu Lavadome.