Co napsat k Master‘s Hammer, abych jen trapně neomýlal tisíckrát omleté? Nesmrtelný kult, který si vydobyl respekt i v zahraničí? Kapela, jež albem Jilemnický okultista předběhla svou dobu o deset let? K čertu s tím.

Psaní recenze na nové album takto známé kapely je docela nevděčná záležitost. Většina zainteresovaných jej totiž už několikrát slyšela a názor si učinila. Ostatním příslušníkům tvrděmetalové obce je to zřejmě šumák a ani případné pozitivní hodnocení recenze je pravděpodobně nepřesvědčí, aby si desku s názvem Mantras pořídili. I proto (a i z jiných důvodů) jsem místy váhal, zda se vůbec pustit do psaní. Nakonec ale smysl pro povinnost převládl, protože návrat Master‘s Hammer k životu je bezpochyby největší událostí roku 2009 na české metalové scéně a jako takový si aspoň nějakou zmínku zaslouží.

Přiznejte, kdo z vás čekal, že se Master‘s Hammer někdy znovu dají dohromady. Obzvláště vezmeme-li v potaz ostré vyhlášení frontmana Františka Štorma, že posluchač black metalu starší třiceti let musí být magor (to je, tuším, z roku 1999). Doba ovšem návratům na scénu přeje, a tak se dočkali i přiznívci naší největší blackmetalové legendy.

Mantras se mi zpočátku jevilo jako komplikované album, se kterým se budu dlouho potýkat, než mu přijdu na chuť. Nakonec jsem ale zjistil, že mi nečiní sebemenší obtíže se v něm orientovat. Krom black metalu zde sice najdeme široké spektrum nejrůznějších vlivů z jiných hudebních žánrů, podle kterých si můžeme udělat obrázek, co že to pánové všechno poslouchají, ale na trhu se v dnešní době vyskytují daleko větší šílenosti. Nechci se pouštět do širšího rozboru hudby, jelikož, jak jsem uvedl výše, všichni už vědí. Za mírný povzdech snad stojí pouze absence živých bicích, což je zklamání (na bicích nicméně v blacku pramálo záleží). Štormovo vokální představení žádná sláva, ať už se pohybuje v nakřáplých nebo čistých polohách. Aspoň že kytara a klávesy celkem drží.

Abyste rozuměli, Mantras není vůbec špatná nahrávka, nápady by byly a některé pasáže dokáží chytit pod krkem (např. melodický riff v písni Červené blato). Bohužel moc nechápu její smysl či poselství. Ukázat, jaký mám nadhled? Zavzpomínat s kámošema na staré časy a zažít nějakou srandu? To je všechno moc hezké, ale v konečném vyznění taškařice jménem Mantras docílí pouze toho, že se opar tajemna obklopující starou tvorbu Master‘s Hammer pozvolna rozplyne. Comebacky jsou už ale takové a s podobným rizikem musí hudebníci počítat, když se rozhodnou znovu vlézt do studia. Mám ale pocit, že Štorm, Kohout a spol. si s tímhle zrovna hlavu nelámou.

Vzhledem k úctě ke jménu kapely si netroufám hodnotit.