Ministry jsem nikdy moc nesledoval a jejich tvorbu jsem tak nějak (kolikrát i záměrně) nechal mou maličkost minout, nýbrž s novinkou Rio Grande Blood tomu tak není. Ani nevím proč (že by nějaké osvícení), ale najednou jsem dostal chuť tu desku doma mít a poslechnout to. A tak jsem také učinil...
No a musím říct, že marné to nebylo. Ztracený čas určitě také ne,

RGB se poslouchá velice dobře a mám z té desky veskrze pozitivní pocity. První, co jsem v souvislosti s Ministry z novinky vstřebal, bylo hned intro k první skladbě, kde se to jen hemží narážkami a útoky na hlavu USA. V téhle tendenci se pokračuje až k samotnému závěru a pokud byste jó chtěli mezi jednotlivými záseky najít nějaký koncept, vězte, že právě nenávist k Bushovi všechny pecky spojuje. Politika je sice věc hezká, ale mě (v hudbě rozuměj) vůbec nezajímá a tak to přecházím naprosto bez emocí. Stejně chladný bych byl i v případě, kdyby Allien žádal v textech Bushe o ruku, tohle mi je fakt jedno. A těm, kteří mají s rozdílnými názory a viděním světa problém a nejsou schopni podobné texty vstřebat, bych opravdu doporučil se nad to povznést. Přeci jen jde hlavně o tu hudbu. Ovšem i já mám s tímhle občas jisté těžkosti, to je pravda, a u takových Nokturnal Mortum a jim podobných jejich demenci ignorovat nehodlám (zlehčené

to má člověk o to, že u podobných kapel se jejich hudba pohybuje zhruba na stejné úrovni jako jejich názory). Toť k lyrickému obsahu RGB, čímž jsem hlavně chtěl říct, že Ministry jsou dost vyhranění a získají si svým radikálním přístupem jak mnoho zarytých fandů (nevím, zda-li lze někoho obviňovat z kalkulu, ale pravdou je, že vést nejrůznější útoky směrem k USA je v poslední době hodně populární), tak ale i mnoho odpůrců.
Pojďme ale k tomu hlavnímu, a to k hudbě samotné. RGB je kombinací nabroušených thrashujících kytar, přímočaré, leč velice úderné rytmiky, celé je to zabaleno do velice sugestivního zvukového balení, které dodává všem důležitým aspektům v hudbě Ministry nádech industriálních nálad. Těžkotonážní hudba v kombinaci s industriálními zvuky, zefektovaným hrubým vokálem nabízí až překvapivě záživný zážitek. Skladby jsou opravdu vystavěny hodně, chtělo by se říct, chudě a většinou se jedná o jeden nosný riff, který se většinou v menších či větších variacích vrací (případně nabaluje další motivy a další zvuky…) a doprovází nás povětšinu skladby. To samé se dá říct i o rytmice, která opravdu než na pestrost a kdovíjakou různorodost dbá na přesnost, důraznost a razanci. Někdy se mi sice stane, že už je toho "opravdu málo" a já se začnu u zbytečně zdlouhavé pecky, kde se dlouho nic moc neděje, nudit (Gangreen), na druhou stranu RGB je o chladné atmosféře, která je protkána celým albem a spojuje všechny pecky do jednoho celku. Ministry jistě patří k té mainstreamovější části metalových kapel, ale pokud vůči nim někdo nemá předsudky, nemůže mu to vadit a s řečmi o nějaké „komerčnosti“ bych zde byl opravdu opatrný. RGB je totiž agresivní deska po všech stránkách, nekompromisní texty, nekompromisní muzika, skličující atmosféra, když je na to nálada, dokáže mě novinka opravdu hodně pohltit.
Ideální deska do auta, do hospody, jako kulisa nebo k podobným příležitostem.

Nevím, jak často se k RGB budu vracet třeba v poklidu domova při odpolední relaxaci a pozorném poslechu, ale jistě vím, že když přijdu do hospůdky a bude mi hrát RGB, zlobit se rozhodně nebudu. Ovšem i k tomu pozornějšímu poslechu se deska konec konců může hodit a to hlavně a především kvůli zajímavé industriální atmosféře a zvukové bohatosti. Protože nechat volně plynout pocity a nálady, které poslechem RGB vyvstanou na povrch, musí být také zajímavé…