Jen tak rychle na úvod, proč se recenze objevuje až nyní - jsme tady holt někdy trochu líní (já tady tomu v recenzích fakt ale vládnu) a nikdo se nenašel, až do jednoho koncertu, kdy to tak nějak vyšlo na mě. Deska aspoň pěkně „uzrála“, stejně jako si styl MS postupně „sedá“.

Pozvolný vývoj pokračuje i na tomto třetím elektro/dance/metalovém minoritním dílku. I když… přibylo melodičtějších pasáží, jednotlivé skladby jdou zároveň víc do groovu, což v tomto případě vytváří pasáže jako stvořené pro tancovačku, a hodně se tu pracuje se symfo-samply. Přitom jsou to ale stále stejní MINORITY, jejichž SOUND poznáte.

Jedním dechem je ale třeba dodat, že se zde projevuje i (Otova) záliba v soundtracích (ať již herních, či filmových), takže celá řada pasáží (Last Day On Earth, Freezing Oceans) a meziher (instrumentálka Generation Z) jako by vypadla z amerických blockbusterů. I díky tomu se deska celkově skutečně podobá jakémusi hudebnímu epitafu Země, který ale nevyznívá nijak depresivně.

Na úvodní skočnou Whip Him Good navazuje majestátní, synte-smyčcově výborně ochucená Last Day On Earth – epický (re)mix jak z Terminátora. Syntezátory se vůbec ve spojitosti s hudbou Minority Sound skloňují na všechny způsoby a často hrají roli nikoliv minoritní. Ve stejném duchu zpočátku pokračuje i 1000 Years, kterou osvěžuje čistý vokál Guleshe, i když v takové trochu nesmělé a krotce meditační poloze. Řev je mu přeci jen bližší košile, což třeba potvrzuje v hrubostí prošpikované Epidemic of Hystery. A obě skladby propojuje i příjemný nádech až psychedelického rocku (?).

U hudby MS lze relaxovat jako u dobrého soundtracku. Jak už jsem zmínil, instrumentálka Generation Z je přesně tím typem skladby, který se hodí k filmu, a zase jsem u toho, na co poslední dobou narážím poměrně často – cinematic metal.

V druhé polovině desky přichází nejlepší skladby desky. Freezing Oceans, kde mě neskutečně baví „fearfactorovsky“ natlačené bicí v kombinaci s blackovým vokálem. A těch příměrů a přirovnání je zde prostě spousta a právě tato nápadně nenápadná e(pro)vokace různých kapel mě hodně překvapila, ale vůbec mi to nepřijde násilné. Jak říká klasik: právě naopak. Hate Calculation disponuje částečně hardcore/math feelingem (a taktéž FF, ale tady se pro změnu skvěle nosí Burton C. a 8bit zase aktivuje v podmysli Horse The Band). Titulní skladba se klidně dá považovat za mix výše uvedeného – je to skutečná mozaika nejrůznějších stylů a žánrů, včetně vyloženě taneční pasáže zhruba uprostřed skladby (geniální!). Enslaved vyklidnění s First Day on Earth? Je to přitažené za vlasy, ano, ale tak nějak to tady přijde velmi vhod, podobně jako poslední, opět instrumentální, názvově neoptimistická, přesto hudebně povzbudivá Come Hell.

Drowner's Dance je příjemně dotažené koncepční dílo, kterým mne Minority Sound opravdu hodně překvapili. Ve stáji vydavatele si, doufám, mnou ruce, jelikož i živě je tahle kapela jednoduše skvělá.

A asi by bylo (možno) sdělit, že právě barová záležitost s Otou přinesla i jednu zajímavou informaci – zatímco u předchozích desek se skladatelsky realizoval především on sám, připravovaná (ano, zase bude muset být recenze) deska by měla být více kolektivním dílem. A třeba se tedy dočkáme zase více metalu? Vivat cinematic cyber metal?