Necrophagist, Origin, Misery Index. Co mají tyhle tři jména společného? Ano, správně, vystoupí tuhle neděli v Praze a vzhledem k tomu, že na Marastu ještě není ani zmínka o novince posledně jmenovaných, tak nezbývá než to před tím 666 dnem napravit a na Discordii se pěkně zblízka podívat. Pánové z USA drhnou narozdíl od dvou zbývajících deathmetalových veličin

valchu jiným stylem, vzhlédli se v grindovém juchání, a to tak, že ne v nějaké garáži na koleně sesmolené popravě prasátka, ale hezky pěkně čitelně, skoro až s mírným nádechem progresivity a jak už v grindových kolbištích často bývá zvykem, celé se to samozřejmě neobejde bez textů vyšperkovaných politickým nábojem a dalšími podobně bohulibými tématy.
To ale rozhodně neznamená, že se nejede rychle, naopak, do vrtulí se kope seč nohy ruce stačí, takřka se nestaví, snad jedna pomalejší věc, ale i tak v ní povětšinu času nezůstane dvojšlapka bez sedla, vůbec bicí jsou klasicky dost neúprosné a ženou celou desku dopředu rychlostí Pendolina. Ne, to nebylo dobrý přirovnání, radši si tam dosaďte něco o hodně rychlejšího, teď mi zrovna došly slova, prostě hoooodně rychle. Jak už zaznělo, chlapci to ale naštěstí neprasí v špinavě grindovém hávu bordel plus rychlý bicí, všechno je hezky čitelné, kytarové linky bez problémů rozpoznatelné, dokonce občas stropem prosákne i nějaká ta melodika (přiznám se, dokonce i jedna slza ukápla), zasekávačka, vyhrávka sólo a tak, díky čemuž se vcelku zdárně vyhýbáme kolovrátkové hrozbě, která podobné řežby často dokáže připoutat na nemocniční lůžko. Občas se ale přece jen pocit monotónnosti nebo už slyšeného dostaví, což představuje u něco málo přespůlhodinové desky vcelku zásadní háček. Přiznám se, předchozí tvorbu

neznám, takže srovnání bohužel budete muset oželet, kaju se a po poslechu téhle desky asi napravím. Stejně tak se nepovažuju za nějakého grindového znalce, z vlivů si neodpustím primadony žánru Nasum, ale to je z mého komentátorského stanoviště asi tak všechno.
Nebudu už dál napínat, vemu to stejně jako Misery Index bez žádných okolků k věci, Discordia není z mého pohledu nijak zázračné či unikátní album, ale svůj půvab určitě má a naživo se z vás bez debat bude kouřit ještě dvakrát tolik, energie má deska na rozdávání, takže určitě další důvod, proč se na neděli těšit...