Ještě dřív, než nás spálí Napalm Death, přijedou se svou dávkou grind/deathu prosmažit ve čtvrtek naše uši Misery Index z USA. Tentokráte podle plakátu jako headlineři. Pro našince samozřejmě žádná neznámá, vidět jsme je mohli například s Origin či Meshuggah. Zkušenější si zajedou i do Vídně, kde předvedli strhující jízdu, nablastované bicí, šílené kytary a hrdelní zpěv od člověka, který když se oholí, může hrát nějakou tu teenage komedii.

Do vydání Traitors, jsem vlastně neslyšel ani jednu nahrávku, proto jsem se bál, zda-li dokážou přenést tu zběsilost z živého hraní i do nahrávky. Zběsilost ano, rychlost ne, ale to je účel. Nač se zbytečně hnát dopředu.

Aby jste mě pochopili, deska není pomalá. Kratší skladby jsou zběsilá jízda, která se naživo ještě umocní, ale je tu pár skladeb v příjemném „odpočinkovém“ tempu. Hned úvodní skladba We Never Come in Peace je toho důkazem. Poklidnější instrumentální rozjezd před bouří. Jak už to tak bývá, kratší skladby kladou důraz na rychlost. Delší staví na větších aranžích, kde se střídají rychlá a pomalejší tempa – úžasná Ghosts of Catalonia. Kytarová sekce je bez debat, nabídne výběr jak z deathu, tak třeba i z thrashe a místami mají i crustový nádech, nebo aspoň tak se mi jeví jejich zbarvení. Co vlastně MI hrají? Kolonka „extrémní metal“, jak poznamenal Šéf ve Vídni, by seděla. O textech taktéž netřeba dlouze rozjímat, nasranost, politika, zrádci. Představu si každý udělá sám. Po mnoha splitech je Traitors třetí regulérní deska a díky stáji Relapse nepřekvapí ani skvělý zvuk.

Traitors v dnešní době nevyšlapují novou cestu, obohacují zavedené standardy. Prim hraje i délka desky, těch 37 minut je tak akorát a v repeat vám nikdo nebrání. Doporučuji tak 2-3x. Traitors vám dá to, co od Misery Index požadujete. Pro neznalé snad pomůže asociace na Dying Fetus nebo Rotten Sound. Přesvědčte se naživo ve čtvrtek.