Představovat MODERN DAY BABYLON našim čtenářům to je jako učit Bizzara (šéfdirektor MarastMusic) bubnovat. Nicméně je to povinnost pro ty, kteří na Marast obloukem zabloudili. MODERN DAY BABYLON (dále MDB) je projekt jednoho nebojsy z Teplic, jenž má v oblibě spolky jako Periphery, Animals As Leaders, Chimp Spanner atd. Nebál se pořídit osmistrunnou kytaru a začal na ní hrát ve stejných prstokladech jako výše zmíněné spolky. A protože dnes je možné si bicí udělat doma na koleni, vyústily jeho ambice k tvorbě desky.

Naším hrdinou je Tomáš Raclavský. Debut The Manipulation Theory je plně v jeho režii, veškerá nota na této desce je z jeho pera. To samozřejmě může přinést spousty úskalí. Zejména v žánru jako je djent možná až fatálních, protože hlavním problém je to, aby nezapadl mezi stovky dalších. Sklouznout mezi stohy stokrát opraných motivů a postupů je zde víc než snadné, ale Raclavskému se kupodivu daří vynikat. Totiž nejde na to právě jako většina ostatních, která tupě podladí osmičku a vybrnkává jednu sekanici za druhou, ale používá postupy podobné jako Tosin v Animals As Leaders. Kytarové paterny a postupy, které definují tento styl, jsou samozřejmě základem i pro jeho tvorbu, přesto je Tomáš umí vkusně rozvíjet a pohrávat si s jednotlivými motivy. Nenuceně se mu daří přecházet do ambientních poloh a dodat tak skladbám příjemný ambientní feeling. Stejně tak jako jeho hlavní inspirátoři si Tomáš pohrál i se samply. Není jich ani moc, ani málo, správný odhad a cit zajistil, že celek funguje střízlivě, přirozeně a konzistentně. Jednotlivé skladby nepřesahují hranici pěti minut a výsledný čas 33 minut hraje také prim. Žádné natahování skladeb mířící k bezduchému honění hmatníku se nekoná. Tomáš prostě nemá snahu posluchače zbytečně přehltit.

O hráčském umu asi není třeba debatovat. Pro tento styl, který se vyznačuje přesnou a sofistikovanou hrou, je potřeba umět hrát a o tom u Tomáše nepochybuji. Spíš si cením, že dokázal „zkomponovat“ i zbytek. Naprogramovat si bicí, zaimplementovat samply a dramaturgicky to poskládat tak, aby deska nenudila a udržovala pozornost, chtělo určitě mnoho času. A výčet kladů se samozřejmě zastaví ani na vynikajícím zvuku. Ten dokazuje, že začínající kapely mohou dnes i u nás za poměrně dobrý peníz udělat hodně muziky.

Deska má (pro mě) dva menší neduhy. Chápu, že poslední skladba je nazpívanou verzí skladby, která se již na desce objevila, ale přesto touto cestou ne - je z toho hodně cítit styl vokálových linek amerických Periphery. I tak věřím, že vokály mohou být zajímavou volbou, jak se odlišit od ostatních spolků; přece jenom je znát, čím Periphery nebo Tesseract vyčnívají. S tím souvisí i fakt, že celkový dojem z nahrávky snižuje pocit, že se MDB tak nějak striktně drží svých předloh, byť oni samotní se od zbytku odklánějí. Jednoduše řečeno, tohle člověk už slyšel, není to převratné a myslím, že ani být nemělo, ale to už je o tom, jak daný posluchač tento styl vnímá. (Námět pro diskuzi než pro relevantní hodnocení desky.)

Tak či onak, přes počáteční skepsi nejen k českému výtvoru (tohle dogma už naštěstí opadá), i žánru, který pomalu začíná budit despekt, a skutečnosti, které „slavné“ labely za debutem stojí, je The Manipulation Theory příjemným a zajímavým překvapením s tím, že v naší kotlině naskočit na aktuální styl, který je v kurzu a přitom tomu tak nějak dodat svojí tvář, lze.