MONUMENTAL TORMENT je přehnaně tvrdý název pro dva – vlastně tři - chlapáky, kteří snad všechen volný čas a peníze investují do metalu, a to do pořádně brutálního metalu. Dokáži si představit, že se trojici líbí kapely jako jsou BRAIN DRILL, BENEATH THE MASSACRE, FLESHGOD APOCALYPSE, PREJUDICE z ranných dob, SCRAMBLED DEFUNCTS, většina kapel vydávajících pod hlavičkou Unique Leader Rec., ale také moderní celky jako UNDER THE SCYTHE, VIRAEMIA nebo SUMATRA. Neotřesitelnou pozici jedničky si ale drží SUFFOCATION. Touhle kapelou jsou Rusové (a Američan) načichlí do morku kostí. A když si k tomu chtivý posluchač připočte přítomnost intelektuálního smýšlení s osvobozujícími úryvky vážné hudby, musí si chtě nechtě uvědomit, že s tímhle materiálem to nebude jen tak.

Prvním ukazatelem nepředstírané kvality a vážnosti je perfektní zvuk, kde se všechny nástroje názorně doplňují, nepředbíhají se a tvoří perfektně fungující mozek. A to i s přispěním samplovaných bicích, které vlastně nezní ani tak špatně, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jako další ukazatel kvality se do popředí hrnou kytarové onanie; hmatníkové závody i ryzí exhibice hráčského umu prvotřídní kvality. Pamatujete videa BRAIN DRILL z YouTube? Šel z toho mráz po zádech, což? Podobný pocit mám i zde. Basa má obrovský prostor a vyplňuje už tak kytarou přecpané prostory do posledního místečka. A tady bych si dovolil zmínit se o patřičném vlivu ORIGIN a jejich chirurgicky přesným operacím.

Zdálo by se, že definice dnešní desítky skladeb bude znít pitvorně, ale pravdou je, že na rozdíl od všemožně tvrdě se tvářících se kapel obdobného ražení, si právě tahle pod polštář schovala i nadání komponovat písně v tom pravém slova smyslu. A to neříkám jen tak. Kompozice opravdu připomínají písně a ne jen jakousi chaotickou řezničinu – přímo změť s klasickou lyrickou onanií pitoreskního mrzačení lidských schránek. (Čemuž se posluchač nevyhne ani tady.) Zapamatovatelné refrény s rychlostně proměnlivými rytmy dokáží rychle odhalit individuální kousky a celkový dojem z poslechu dokáží výrazně zpříjemnit. Frustrující pocity kartáčování holých zad štětinatým kartáčem s vymýváním posledních zbytků mozkových prostor jsou rázem tu a tam. (Ačkoliv po břitkém úvodu to tak vypadat nemusí.)

Během poslechu mi navíc po zádech běhá mráz, a to je něco, čeho se u mnohých, ať už sebelepších, kapel dočkat prostě nelze. A jakkoliv jsou hluboké growlingové vokály animální a temné, dokáží si najít cestu k ortodoxnímu posluchači stejně snadno jako k svátečnímu brutalistovi, na kterého víc než instrumentální chirurgie zapůsobí citlivost atmosférických prvků. V tomto případě jsou to zvláštně zajímavé klavírní úryvky inspirované klasickými mohykány minulých let s aromatickými samply, dokreslujícími prvotřídní nahrávku s duchem v těle ve stylu, z něhož se příliš velkou kombinací velmi rychle stane jen nudný kolovrátek. Ne však v tomto případě. Pro mě překvapení letošního roku.