Morkobot jsou z Itálie, konkrétně z Lodi kousek od Milána a vydávaj na stejným labelu jako Ufomammut, na Supernatural Cat. Nehrajou sice pomalej metal, ale jedno tyhle dvě kapely pojí úzkým poutem. Láska k hutnejm, burácivejm basovejm konstrukcím. Ufomammut ukájej chtíč jen na jedný neurvale hlasitý, distorzí pokřivený base. Morkobot jsou nenasytnější, skoro až hamižný. Chtěj víc, a jsou schopný obětovat kytaru. Takže výsledný uspořádání je basa, basa, samply, bicí.

Basa. Basa. Zvuk hlubokej a temnej jak černá díra, ale čistej, zvonivej. Neskutečnej tlak. Většinou se navzájem honěj v bludnejch kruzích, máš před sebou labyrint, ze kterýho nevíš jak ven, stěny se ti svíraj kolem krku, hlava bolí. Ale občas se sejdou najednou, ve stejným rytmu, ve stejný hloubce. V tu chvíli dochází k ryzímu vymejvání mozku, myšlenky se ztrácej pod nánosem hluku, místo nich přichází neúprosnej diktát dvojitý basy, udávající tempo kroku a rozsah kývání hlavou. Samply. Aneb variace na dial-up předpotopních modemů, zkroutit, zmačkat, zmuchlat, a přitom neudusit hitovej potenciál.

Na jazyku cejtíš měděnou příchuť zkroucenýho klubka vodičů. Bicí. Rockovej drajv s pohybovou poruchou, dopředu - ale nakřivo, rovně - ale šikmo, přímo - ale obloukem. Ale drajv to jo...

Basa. Basa. Samply. Bicí. Když se části spojej v jedno a jedno splyne s astrální bytostí Morkobot, vychází z toho nekompromisní, nízkofrekvenční noiserockovej diktát, kterej na basovejch pražcích taví důvěrně známý noiserockový postupy do snadno rozpoznatelnýho celku. Představ si to jako čelní srážku Child Abuse s MoHa!, kde mezi blatníkama skončila hutná rytmika novejch ZU a budeš blízko.