Od konce června (premiéra byla 20.6.2013) máme možnost v našich kinech shlédnout nejnovější verzi Supermana, tentokrát nazvanou Muž z oceli. Je to rozhodně skvělá podívaná, troufám si říct se skvělým hereckým obsazením a naprosto úžasnou hudbou. Bohužel můj nejzásadnější pocit, který jsem si z kina odnášela, byl, že je to pekelně dlouhé a chvílemi trochu patetické. Taky se ale dozvíme, že symbol „S“ (a to nejen na hrudi) byl mnohem dříve než „Superman“ a má svůj význam.

Snímek se dá rozdělit na dvě poměrně zásadně odlišné části, i když přejde plynule jedna ve druhou. První polovina vypráví o samotném vzniku, začátku a narození Supermana, respektive Kal-Ela, o jeho cestě na Zemi, o dětství, dospívání, ale především pak o hledání sebe sama, odhalování své identity, svého poslání. Oproti svým předchůdcům, Goyerův Superman je mnohem lidštější, není neomylný, má i negativní emoce a je velice sympatické a inspirativní sledovat jeho vývoj, jeho hledání místa na Zemi. Pro mě osobně jsou pak vrcholem první části filmu scény se Supermanovým pozemským otcem, kterého ztvárnil… zkuste hádat? Kdo nemůže chybět v jakémkoliv filmu, kde jde nějakým způsobem o záchranu světa? Kevin Costner! Ale bez ironie, Kevin nestárne a jeho herectví a celkový projev je pořád tak geniální, že i když řekne jen pár vět, jsou to ty nejpodstatnější. (A taky zachrání jednoho psa před jistou smrtí, protože jak známo, zvířátka v amerických filmech neumírají.) Nikoho asi nepřekvapí, že do této části filmu museli tvůrci taky nějak šikovně zakomponovat investigativní novinářku Lois z Daily Planet a především pak její setkání s Clarkem („Obrátila tolik kamenů, až ho nakonec našla.“). To, že to mezi nimi od počátku jiskří, je na jednu stranu klišé jak vrata, na druhou však, mělo by to být jinak?

Druhá část by se dala označit za Supermanovu první velkou zkoušku a klasický boj „dobra se zlem“, jak jsme zvyklí. Na Zem s velkým humbukem a nespočtem svých kumpánů dorazí generál Zod, začně vyřvávat něco o tom, že jestli nebude po jeho, celé to tady rozbije a to je samozřejmě skvělá příležitost pro Supermana konečně vystoupit z anonymity a předvést, co umí, respektive jaký doopravdy je a co od něj do budoucna můžeme očekávat. Jak jsem ale zmínila už v úvodu - neskutečně natahované a bez přínosu něčeho nového, co bychom už jinde neviděli. Navíc je to celé, jak trefně ve své recenzi glosoval jeden kolega, dost chaotické a digitální bordel. Chvílemi jsme se dokonce nudila, protože to bylo pořád to samé dokola a nezachránily to ani prostřihy na obyčejné smrtelníky, kteří se taky snaží bojovat všemi dostupnými prostředky, seč mohou. Jediné, co zaujme mezi smrští rozmlácených budov, aut, havarovaných vrtulníků, nekonečně dlouhých letů vzduchem a ran pěstmi, je ztvárnění pokusu terraformace Země, jejímž následkem by byla záhuba celé naší rasy.

Především megalomanskou druhou polovinou Man of Steel dokonale naplňuje charakteristiky letního blockbusteru přesně podle současného trendu ve tvorbě podobně orientovaných filmů. Pokud jste ovšem z těch, kteří chodí do kina i kvůli jiným věcem než smršti dokonalých efektů, užijete si pravděpodobně o dost více první půlku. A třeba Vám tak celý snímek i rychleji uteče.