Na svém funerálně laděném posledním počinu přiložil mistr Necrocock k letitému materiálu stvořenému víceméně paralelně s působením v Master's Hammer dvě bonusovky evokující spíš jeho pozdější přístupnější a s elektronickým fetišismem koketující tvorbu. Po většinu hrací doby dýchá deska uvolněnějším sugestivním melody/atmo blackem, jehož kytarové linky dávají na MH poměrně často vzpomenout a je z něj vybočeno víceméně jenom soundtrackoidní instrumentálkou Procházka urnovým hájem a poté dvěma již zmíněnými přívažky, které ukazují i velký Necrocockův talent na vymýšlení chytlavých a velmi vtíravých vokálních linek, jejichž způsob vedení a vrstvení nádherně kontrastuje s úchylností náplně těchto skladeb. Přesvědčivější věci s těmi spíše vycpávkovitějšími, jako jsou Černý mramor nebo Noční provoz (myšleno čistě subjektivně, jinak mohou samozřejmě pro autora mít hluboký osobní význam :-)), mají společného jmenovatele v podobě stroze naprogramovaných umca-umca bicích, který výslednému dojmu zrovna nepřidává, a celkově nedotaženého, spíše pracovně-nahrávkového vyznění CD.
Hlavní poselství je přibližováno lyrikou, o jejíž větší či menší míře infantilnosti těžko soudit, jestli je záměrnou či nikoliv. Pokud se jedná o pokusy míněné vážně, pak tedy potěš… Praktikám nelze kromě několika vcelku silných hudebních momentů upřít zdařile vykreslenou atmosféru lyzolem zašmudlaných piteven, zdání doteku nasládlého čmoudu stoupajícího v listopadovém dopoledni z krematorijního komína nebo naopak závanu horkého červencového vzduchu od parkového křoviska, pod kterým už druhý týden kdosi odpočívá… Ruku v ruce s tím jde graficky sice ne bůhvíjak dechberoucím způsobem, ale účelově vcelku výstižně zpracovaný booklet, včetně správně nahnuslé fialovošedé základní barvy a fotek „z oboru“.
Myslím, že tahle deska se ani nesnažila tvářit jako nějaký závratný trhák, Necrocockův trade mark (jako tip k jeho dotažení do dokonalosti bych si dovolil navrhnout prezentaci tvorby ve stylu staročeských pouťových kramářů) na zpracovávání tematiky úchylnějších stránek lidského bytí (zde vlastně spíš nebytí) je prostě rozšířen o další položku, od které zasvěcení vědí co čekat a také to dostanou. Oceněna bude samozřejmě nejvíc figurami skalními, sběratelskými a určitě také spoustou dávných obdivovatelů megakultu MH, kterým bude Necrocockova typická kytarová hra na desce příjemným nostalgickým společníkem. Ti ostatní se k Praktikám možná zas tak často vracet nebudou.

11 / 42:05