Přesně nevím, co by měl člověk o takové nahrávce někomu jinému vykládat, nicméně už jsem se do toho pustil. Vemte si, že Epitaph je vlastně teprve druhý pokus Muhammeda Suicmeze uvést náročnější posluchače v úžas. Už onehdá, při prvním poslechu debutu, se dalo těžko uvěřit skutečnosti odvedeného výkonu, se vším tím krkolomným mazlením se se strunami, tehdy jednočlenného projektu. Bicí byly tenkrát naprogramované takovým způsobem, až se zdálo, že snad ani neexistuje člověk, který by to zahrál. Zrak Vám ovšem vytře současný bubeník kapely. “Šílený turek” se totiž obklopil třemi chlapíky, aby na tu makačku nebyl sám. Mimochodem, četl jsem recenzi, ve které zpochybnili kvalitu alba a vyjádřili se ve smyslu zbytečné techničnosti, aplikované na úkor kompoziční stránky. To je podle mě blbost, ale na druhou stranu se nedivím, že někomu to hlava nebere, ať se snaží sebevíc. Dokonalý zážitekk umocňuje krystalicky čistý zvuk, kde slyšíte každý úder, včetně dechberoucí kytarové práce. Není co dodat. Zapálení fandové kvalitního extrému si určitě tuhle pecku nenechají ujít. A nevypalujte tenhle skvost, byl by to hřích.
Vložit komentář